14. - 16. července 2015

by - září 20, 2015

14. - 16. července 2015 - Nervy v kýblu & magořím

    Poslední příspěvek jsem napsala 13. července a od té doby se toho moc neudálo. Vlastně událo! Hned den na to, kdy jsem padla do postele jak vlastenec a přála si, aby den měl 48 hodin a já ho celý prospala, jsem v práci chytila nervíka. Ale ten byl! Začalo mě všechno tak nějak štvát. Všechno mi vadilo, nic mi nebylo dobré, takový ten pocit zmaru a do toho ještě člověk, který stojí a čumí a vy byste byli nejradši, kdyby raději pracoval. Nebo to přišlo jen mně, že stál? Těžko říct, ale když jsem se pídila po názorech, tak se s mým názorem souhlasilo. Cestou domů jsem cítila, že jednou prostě bouchnu.. A bouchla. Venku se psem, kdy proti nám běžel boxer a řítil si to supersonic speed na našeho psa. Omlouvám se za slova, co mi v tu chvíli vyletěla z pusy, ale já se nemohla ovládat. To nešlo. Blbost těch dvou holek byla silnější. Pardónes.
    15. července byla v práci honička, to je vše, co se dá k tomuto dni napsat. Jo, ještě jsem byla vlastně ráda, že jdu domů (ale kdy nejsem?). Třetí den jsem řídila domů a každý den se mi něco stalo. Poprvé mi klíňák překazil plány vyjet z krajnice, podruhé se na krajnici objevil kopec a ručka rezignovala a potřetí jsem si naivně myslela, že se rozjedu na trojku. Tohle už vážně hraničí s demencí, ale co chcete v šest ráno? Já si myslím, že dobrý výkon.
     Ale včera to bylo, teda dnes po páté noční, vážně na psychiatrii. Jenom já můžu dojet domů (ovšem dnes na první pokus při rozjezdu a bez ručky, bez trojky a i bez klíňáku) a vyběhnout schody do prvního patra a mamce před koupelnou začít tančit kankán. Zkoušel to už někdo? Jako rozcvička super, jen doporučuji volnější kalhoty. Né, že by ruply, ale bylo těsno.. No, jsem zvědavá na můj další přesčas a jak to dopadne. Vzhledem k tomu, že jedem takřka nonstop 14 dnů, v kostech cítím, že dnes mě vezou.. 

Fojtina

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..