23. června 2015 - úterý

by - září 10, 2015

23. června 2015 - první noční

    Asi jako každý student ve čtvrtém ročníku jsem si malovala budoucnost moc růžově. :) Moje první myšlenky v září byly: ,,Až odmaturuju, najdu si brigádu, vydělám hromadu peněz a půjdu na vysokou!''. Vzhledem k tomu, že jsem chodila na gymnázium, vysoká představuje takovou jakousi povinnost.. Od základní školy jsem se držela snu, že se ze mě stane novinářka. Později jsem si říkala, že k mému štěstí mi stačí reportérka. Později to byla rosnička, potom také moderátorka v rádiu a nakonec jsem se spokojila s myšlenkou, že budu vařit kafe v nějaké redakci. :) Ale stejně jsem končila gympl s tím, že půjdu studovat žurnalistiku a děj se, co děj.

    Čas utekl a byl tu květen. Maturitu jsem úspěšně složila, i když jsem to prožívala snad ještě hůř, jak maminka ve 30, s dětmi na krku a ještě VOŠku před sebou, ale najednou jsem se cítila po maturitě divně. Maturitu mám, ale taky mám gympl, kamarádi mají alespoň obor. Tak co teď? Několik dní jsem byla doma a dospávala spánkový deficit z období maturit, kdy jsem se více stresovala, než učila. Potom přišel čas zrealizovat moje představy! I když jsem si trošku naivně myslela, že brigádu najdu hned..

    Ono najít si brigádu není jen tak. Každý si myslí, že máme, my "mladí", tolik možností. "Učila ses přeci angličtinu! Tak co děláš! Máš maturitu přeci, no máš! Tak si najdi brigádu!" Hehe.. :) Když jsem to počítala, rozeslala jsem dohromady 9 životopisů. Ať už do firem, do stánků nebo organizací. Odpověď? Žádná.

    Po několika nezdařených pokusech přišla s nabídkou mamka. Respektive naše známá (ahoj, teto!). Ale zprvu jednodušší si najít tisíc důvodů, proč nejít sem, než najít alespoň jeden, proč tam jít. Nakonec zde vyhrála moje povaha, kdy jsem si šla JÁ za svým, protože MOJE nápady jsou přeci ty nejlepší. Skutek utekl. Jak jinak.. :) Jak jsem byla nadšená z nalezené práce, tak jsem byla záhy zklamaná z nalezené práce. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale raději budu vytírat záchody, než to, co jsem si našla. :) Ale to je jiný příběh.

    Vrátila jsem se tedy k nabídce, která mi byla nabídnuta předtím, než jsem si rozbila čumu. Bum bác, tramtadadá, brigáda je tu!!! A zatímco v tuto dobu normální lidé chodívají domů, já se chystám dát nožky nahoru a hezky spinkat. Alespoň na ty čtyři hodinky. Proč? Je jedna hodina odpoledne a čeká mě moje první noční. Vau. Sama se divím, že já, naprostý antitalent na manuální práce, jde někam, kde se dělají směny, do fabriky.. ALE! Mysleme pozitivně! Nejdu tam sama,  budu tam s mým malým velkým bráškou! (ahoj, bráško)  :)

    Tímto bych ukončila zápisek z dnešního dne. Dne 23. 6. 2015 aneb Fojtina půjde poprvé do práce. Cítím se jako před maturitou - jaké to bude? Pomůžou mi? Nepokazím to? Panenko Podsrpenská, stůj při mně! Uvidíme se zítra, pokud to ovšem přežiju...



Fojtina

You May Also Like

2 komentářů

  1. Mišule,
    moc příjemně jsi mě překvapila :O. Přečetla jsem to na jeden nádech a cítím, jak mám potřebu číst dál :D. Co se stalo, co se nestalo..
    Napíšu Ti to tedy sem. Píšeš skvěle a už se těším na další Tvůj článek! :) Mohl by být ještě dnes! :D Anebo zítra.. co nejdříve prostě! ♥

    Samozřejmě, že se Tě dám do oblíbených a začnu Tě pravidelně sledovat! :) Tak bacha na pravopisné chyby :P.

    S láskou,
    Tvá Verůn

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Verůn!
      Moc děkuji za takový krásný komentář, nemám ani slov.. :) ♥

      Vymazat

Here is my secret. A very simple secret..