Být sám sebou

by - září 23, 2015

Motta jsou důležitá



V mém předchozím článku jsem psala o tom, že chci být sama sebou a že je to důležité. S kýmkoli jsem se bavila, tak mi dal za pravdu. Od té doby jsem taková pozitivně naladěná, až se tomu sama divím. Prostě věřím, že já jsem já a jsem taková, jaká jsem a nechci se někomu rovnat a být někým jiným. Je to jednoduché. Prostě tomu věřím. Dokonce tomu věřím tak, že si říkám, že to zvládnu i na té koleji! Ano, jsem z toho sice pořád v šoku, ale... Takových nás tam je! A kdyby došlo na nejhorší, nějaký podnájem nebo jiný pokoj se vždycky najde. Už teď se uvolňují. Takže? Zvládnu to, protože já na to mám! ☺ 

Včera jsem jela z koleje domů. Výuka mi začíná až příští týden v úterý, tak jsem se rozhodla, že na ten týden se vrátím domů. Ono na jednu stranu, co tam... A doma je doma. ☺ Krom toho, že mi ujel vlak, byla jsem ověšená, jak vánoční stromeček a zpocená, jak dobytek, tak jsem strávila na nádraží pár minut, než jsem si šla sednout na nástupiště. Jenže co ve vlaku.. Mobil se mi vybil takovou rychlostí, že jsem ani nevěděla, jak je to možné, a najednou jsem z 27% měla 7%. To mi vážně tři hodiny, 157 km, nevydrží. Nejlepší řešení byl časopis. Vybírala jsem dlouho, až jsem se rozhodla pro InStyle. A to jenom kvůli jedné jediné větě, která na mě koukala hned z regálu. A tím byla věta Život je příliš krátký na to být někým jiným.

Až mě zamrazilo, když jsem ji četla. Ale povzbudila mě, nakopla a dodala sílu. Přesně tu samou větu jsem tu totiž psala. Nevím, asi věřím na takové to něco, které přijde z hůry na nás a osvítí nás. Nikdy jsem nevěřila, jak je důležité si říkat pozitivní věci. A i si pamatuju, jak jsem se těm lidem vysmála, když mi napsali "Budeme myslet takhle a takhle!". A vím i komu jsem se vysmála. Ale ono to vážně funguje. Vždycky jsem měla takové to motto podle mé nejoblíbenější kapely Die Happy. A to to, že s Die Happy jsem prostě happy

Ono to má něco do sebe, jestli máte aspoň trošku rádi takový styl hudby, vřele doporučuju zajet na jejich koncert. Z koncertu totiž odcházíte z pocitem, že každého milujete. Otázkou je, do jaké míry to je pravdivé a reálné.. Ale to už bych tu vážně filozofovala. ☺ Ale zpátky - jo, jsem šťastná, když můžu být na koncertě nebo mít doma jejich CDčka. Ale myslím, že teď mám silné combo dvou věcí. Protože až teď, když jsem si uvědomila, že je mi jedno, jak na mě budou ostatní koukat, ale že prostě budu sama sebou a budu dělat to, co baví mě, mi došlo, že jsem vážně šťastná. ☺ A začínám si i uvědomovat, jaké super lidi mám kolem sebe. Nebudu je tu jmenovat, oni to ví, píšu jim to a jsem za ně neskutečně ráda. ♥ 

A o tom je život ☺

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..