Life is too short to pretend to be someone else

by - září 21, 2015

Život je příliš krátký na to být někým jiným..

Dnes se odprostím od příběhu nebo od brigády a trochu si zauvažuji. Včera, 20. 9., jsem nastoupila na kolej. Maminka mi pomohla se sem přestěhovat a díky Bohu za ni. Nikdy jsem si pod slovem kolej nepředstavila pěti hvězdičkový hotel, to opravdu ne. Představovala jsem si kolej něco jako ubytovnu, kterou máme na našem Mosteckém letišti. Chodba, spousta pokojů, sprchy a záchody. Vím, jak vypadá dvoulůžkový pokoj tam, takže jsem jela se stejnou vizí i sem. Chyba lávky. 

Jsem na koleji v Plzni, kde dvoulůžkový pokoj představuje asi tak 30 centimetrů mezi stolem a postelí. Následovných několik čísel mezi skříní a postelí. Dveře od skříně ale už neotevřete. Hmm, to bude masakr. Když jsme sem s mamkou vkročily, začala mě v tu chvilku litovat. Já uronila slzu, mamka potom také. Nevím, to jako vážně? A co nějaké soukromí, lze? Nelze. Pochybuju o tom. 

Dostávám se tak ale k dalšímu tématu a to párty. Kolejní život je pověstný tím, že se prostě paří a vysokoškolský život zase tím, že se chodí pařit. Mě asi hromada lidí právě odsoudí nebo si pomyslí, co nejsem za jeptišku. No, jeptiškou vážně nejsem, ale mě prostě párty život nebaví. A ani si o sobě nemyslím, že jsem divná. Jenom nevidím kouzlo a zábavu v tom, abych se každý týden chodila ožrat. Co z toho jako je? Jo, zkoušela jsem se bavit, pila jsem, pařila, ale... Ale to jsem nebyla já. Ten, kdo se se mnou v tu chvíli bavil, nevěděl, že tohle nejsem já. Jasně, byla jsem to já, ale ne taková, jaká ve skutečnosti jsem. Proč bych se měla přizpůsobit lidem a dělat to, co oni, jenom proto, že to tak někde a chodí a dělá se to.. Proč? Já nechci. To není můj život, to nejsem já, já takhle nechci žít. 

Většina lidí ale tohle odsuzuje. Alespoň s čím jsem se tak setkala. Brzy ti bude 20, choď pařit! Častá věta, kterou slýchávám.. Nebo poznáš nové lidi. A co když chci poznat nové lidi jinak? Tak, jak chci já, jak žiju já a jak se bavím já? Co když nechci poznat nové lidi tak, jak se baví všichni ostatní? Co bych z toho měla? Musela bych se přetvařovat a to já nechci a ani to neumím. Já se znám, vím, jak jednám a jak se chovám, takže dokážu říct, že kdybych měla žít takový život, zhroutím se. Protože bych to nedokázala. Nedokážu někoho vodit za nos a dělat se někým jiným.

Od mého oblíbeného herce a zpěváka Toma Becka, známého z Kobry 11, mám oblíbenou větu z jeho písničky, která se stala mým mottem a to je: Life is too short to pretend to be someone else.  Správně, život je příliš krátký na to, abychom byli někým jiným. Když chci jít na koncert své oblíbené rockové kapely, tak tam půjdu a je mi jedno, že mi lidi říkají, že poslouchám sračky. Když si budu chtít jít sednout na sklenku vína, tak půjdu, protože v tom vidím lepší zábavu, jak v chlastačce od rána do večera. Když nebudu chtít jít na párty a ožrat se, tak prostě nepůjdu, protože to není můj styl. Já jsem JÁ, já jsem originál a já si budu žít svůj život a ne život druhých. A komu se to nelíbí? Tam jsou dveře, může odejít. 

Na tohle jsem přišla až dnes. 21. 9., kdy jsem na koleji přečkala první noc a za chvíli se vydám do školy. Bude to můj první školní den na vysoké, a i když se toho děsně bojím, tak teď už vím, že já jsem já a jsem dost silná na to, abych to zvládla. Na světě je hromada lidí a každý je jiný. Proto i já taková budu a nebudu se snažit být tím, za koho mě chtějí mít ostatní. A to i navzdory tomu, že bych tohle celé měla přečkat sama, ale aspoň neztratím svou víru a moje.

You May Also Like

1 komentářů

  1. Top! Buď přirozená, protože jen taková jsi jaká jsi a za co tě ostatní mají rádi. Vysokou zvládneš levou zadní. Neboj, najde se hodně lidí, kteří půjdou raději běhat/do posilky, než aby chodili na party :-) Hodně štěstí
    Tvoje Karenka ♡♡

    OdpovědětVymazat

Here is my secret. A very simple secret..