Don't forget that..

by - listopadu 17, 2015





..life is better with smile!

Ahojte ♥

Tak už máme zase další týden a je na čase trochu popojet.. :) Minulý týden na mě nějak dopadl. Nic se mi nechtělo, bylo mi zle a do většiny věcí jsem se musela nutit, což není moc dobré. Neříkám, že teď je to nějak lepší, ale.. Možná trochu. :) 

Když jsem přijela domů, tak jsem padla za vlast a jen ležela. Když jsem si nedokázala sama odpočinout, moje tělo si řeklo o stopku jednoduše samo. Co víc dodat. Ještě nejsem úplně v pohodě, mám kašel, že si připadám, jako kdybych byla tuberák, ale to má v tomhle počasí snad každý. Krom toho mám kamarádku, která celou zimu kašle jak tuberák a nemůže se toho zbavit. Prostě nechápu.

V neděli jsem jela na kolej, ačkoli jsem v pondělí do školy nešla. Jo, zapekla jsem to, upřímně. Ale nebudu lést do školy, když jsem ráda, že jsem dojela na kolej. Radši se pořádně vykurýruju. :) Naplánovala jsem si, že v úterý se vrhnu do učení. V mém případě to bude přepisování poznámek do počítače a celkové srovnání věcí. Zjistila jsem totiž, že v tom mám nemalý mrdník. :/

Když jsem v neděli čekala na autobus (máme výluku, supeeer), tak mě napadlo, že bych mohla napsat, jak vlastně cestuji. :) Na začátku roku jsem si říkala, že to mám domů kousek. Ono tři hodiny, ke všemu necelé, není zas tak moc, že. Ale vězte, že jet takhle každý týden.. To - se - nedá ! Vážně. Ze začátku dobrý, říkala jsem si, že není nad vlastní postel, ale teď? Jsem vyšťavená, protivná, nic se mi nechce.. Jako vůbec nic. Tak jsem si řekla, že prostě zkusím jet domů třeba jednou za 14 dní. Jak moje spolubydla, například. Teď nám to i krásně vyšlo v tom, že ona sama odlétá za svým přítelem, takže na pokoji budu sama. Ne, že bychom se nějak nesnesly a dělaly si naschvály, ale je jednoduše lepší trávit víkend o samotě a učit se, než když pokoj okupujete dva dohromady. 

Ale abych se dostala k jádru pudla. :) Opravdu už od začátku semestru se snažím cestovat co nejskromněji. Povedlo se mi to zatím jen jednou. Možná. Nejdříve jsem jela s obřím kufrem. To se mi nechtělo tahat. Pak jsem si vzala batoh. Ale když jsem odjížděla z domova, táhla jsem ještě dvě tašky.. No trága. Nakonec zvítězil malý příručák od maminky a nějaký batůžek třeba na sváču nebo doklady. Ale i tak to je o ničem docela. :D Kdyby mě někdo nějaké nápady, jak skromně cestovat s tím NEJdůležitějším, sem s nimi! ☺



Já nevím, možná bych mohla napsat příště "Mýty o dojíždění" nebo tak něco :D . Protože mi nevyšly už dvě věci - cestovat skromně a učení ve vlaku. A to si toho říkám ještě víc, co budu dělat a nedělám... Ta druhá věc je už zmiňované učení. Jo, jednou jsem si vytáhla knížku k zápočtu a jednou knížku k přijímačkám. Ale jinak? Jsem ráda, že jsem ráda a spím! Vlastně.. Poslouchám písničky a spím. Prostě jsem unavená a snažím se udělat všechno honem honem na koleji a ve vlaku pak usnu. Je na čase si ten čas opravdu zorganizovat! :( 

Další věc, která mě už dost vadí na tom cestování je ta, že prostě ať chcete nebo ne, mačkáte se jak sardinky v tom pitomým vlaku, lidi jsou jak parní válce a ani kdyby ten vlak byl tří kilometrový, tak vám jednoduše neuhnou! Pominu-li fakt, že musím souhlasit s videem od Selassieho.. :D Klikněte si na to a podívejte se. Myslím, že hromada lidí se v něm opravdu najde. Já jsem se na něj koukala jednou večer, asi o půlnoci, a takový výtlemy jsem měla.. Chudák brácha, který tam ležel taky. :D Musím mu ale dát za pravdu - kolikrát vidím člověka s kufrem jako Čína a on si jede tu svojí a nic, ještě do vás vrazí. Já si jedu s kufříčkem jako knoflíček a ještě ho na nástupišti nesu v ruce.. No konec. Ale abych se vrátila k tomu, co jsem chtěla napsat. Vadí mi, že já cestuju vlakem, který má dva vagony. Respektive jeden a půl, protože jeden vagon je přímo druhá třída a druhý je na půl první třída. Ale kdo by si chtěl kupovat jízdenku do první třídy (ani nevím, jestli by mi ji jako studentovi dali..? Ale asi ano), když počítá každou korunu, horko těžko se zbavil dvou stovek z původní ceny, když si obíhal ty různé karty, že jo? Asi málo kdo. Takže vám nezbývá nic jiného, než že prostě jdete, mlátíte se s těma lidma na nástupišti a hledáte volnou sedačku v druhé třídě. A to ještě v tom vagonu, kde nemáte místo ani na nohy vy sami, natož někdo, kdo si přisedne naproti vám! Jó, to když máte hodně veliké štěstí, můžete se dostat i do vagonu, kde je u půlky první třída, tam totiž je i ta druhá třída poněkud lepší. Jenže tam se dostane jedině tehdy, jede-li s vámi jen pět lidí a ne celé město.. :) Prostě zážitky. :D Pak si dáte jen sluchátka do uší a nemyslíte na to, že byste se v tomhle měli ještě učit.


Pro dnešní příspěvek to bude už vše. :) Docela se sama sobě směju, jak si naplánuji, co všechno do jednoho příspěvku napíšu a pak z toho napíšu jen jednu třetinu, protože už je moc dlouhý. :D Nevadí. :) Příště je také čas, so...

M. ☺

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..