Neštěstí naštěstí nosí střepy

by - února 28, 2016

Čautee ♥ Musím vážně říct, že tento týden je pro mě docela náročný, ale přece zase jednoduchý na jednu stranu, chmmm, zajímavé combo, že? :) Tak jsem si řekla, že je určitě čas na nějaký článek, dejme tomu, že možná i motivující. Prostě... Fojtina potřebuje psát psát a psát! ☺


Začnu pondělím, kdy jsem našla tento obrázek (yep, Ksichtbook vede!), který mě rozesmál tak, že se směju i teď, když o něm teď píšu. :D Prostě... Řekněme si to upřímně - kdo z nás někdy jen tak neseděl a neříkal si v hlavě: Hmm, mam v peytchi. Určitě každý. Hlavně v situaci, kdy třeba všichni kolem vás něco dělají a vy nechápete ani za nic, jak například mohou té věci rozumět. :D Z toho vyplývá, že pondělí bylo easy peasy! :) Ve škole jsme měli jen logiku, která docela... Docela šla. Sice blangalíkům a střapetíkům už nikdy neporozumím, ale who cares. :D Odpoledne jsem se pak koukala na Gilmorky ♥ Ale o nich později. :) Vypracovávala jsem si texty na čtvrtek a dávala do kupy zbytek materiálů. V úterý to také šlo. Je to den tak na pohodku, i když docela dlouhý. :D 



          

Ve středu se začalo všechno tak nějak... Kazit. Kazila se nálada. Zjistila jsem totiž, že je pár vyvolených, které jednoduše ve své blízkosti nestrpím. A jestli na mě ještě někdy promluví, tak se asi neudržím.. Někdy se ptám, proč sakra existují na světě lidi, kteří nedokážou pochopit, že se nebude chovat podle toho, jak se chovají oni. Co jim přijde normální, nepřijde normální vám a oni to ne a ne pochopit. :D Když mě někdo nutí do něčeho, co já nedělám, jak se nechovám, jenom proto, že to tak dělá on, tak se mnou nehne ani heverem. (yep, tlesk plesk, beran každým coulem) Na druhou stranu mě je zas jednoduché zmanipulovat - respektive, kdyby někdo z mých blízkých chtěl (nebo už chce? Who knows..) k něčemu obrátit, tak má docela dost velkou šanci, protože kouzelné slůvko ne ode mně málokdy a málokdo uslyší. :) Jak mi řekla babička: Ty máš svatou trpělivost.. To já bych už nedala. Špatně jsme tě vychovali, jsi moc hodná. Ale to není tvoje chyba, to je naše chyba, že jsi taková.". Heh, co teď. že? Smát se nebo brečet? Když vám tohle řekne babička? Jako i ona má své mouchy, ale tohle stojí za zamyšlení. Asi bych to už měla zkusit.. Zamyslet se, utřídit se, hmmm. I tak to nemění nic na tom, že mě dokáže vytočit člověk, který spolkl Šalamounovo hovno a se svým egem se nevejde do celé Evropy, do takových obrátek, že počítat do sta je málo. Při 99 vystřelit pravačkou, to totiž nebude čekat, haha. :D Tím se tak pomalu dostávám ke čtvrtku, který dopadl docela dobře. :) I když jsem se ho nejvíc bála, tak předčil očekávání, heh ^^. A v pátek? Jako troufám si říct, že málokomu se kdy poštěstí slyšet od profesora: Ta škola vás zabije. - Nebudete umět uvařit ani kuře. - Ta filozofie je psycho. Jo, teď to nedává smysl, ale takovéhle vsuvky a oživení tématu jsou prostě... Vtipné, udrží pozornost a profesor si vás získá. :) V pátek jsem pak jela domů. Plánovala jsem si na víkend, kolik toho stihnu, kolik lidí stihnu navštívit... A ve výsledku jsem se nezastavila, až teď na pár minutek (podle toho ty příspěvky asi i vypadají), ale po dopsání půjdu uklidit a dodělat školu a začnu dělat na referátu do školy. Jo, ta škola mě fakt zabije...


"Vždyť je to fajn, když k ránu se smát chce každá tvář - a byť smějou se mě, tak to zvládnu.." Znáte neznáte? :) Vřele doporučuju, stále jako stále, Pavla Calltu. Pardónes, ale když máte depkajznu, během dvou tracků ji mít nebudete. :) Včera jsem viděla na ksichtbooku obrázek: Holky, úsměv je lepší jak duckface. Pravda to! Moudrá slova napsal ten dotyčný, není-li pravda? ^^ Beze sporu je krásné se prostě usmívat každý den. Lidi kolem sebe uděláte šťastnější a sebe koneckonců taky. Neříkám, že mě nechytne depka někdy, chytne. Dokonce minulý týden, když jsem seděla ve škole, mi přišla smska, taková jobovka, a to nezachránil ani úsměv. Prostě přišly slzy.. Ani ten úsměv to nezachránil. V tu chvíli vedle mě seděla kamarádka, která ten úsměv vrátila. Vlastně si v tu chvíli uvědomíte, že i přesto, že vám může být nejhůř, že z toho vzejde pláč, tak i tak vás má někdo rád. Čímž si uvědomuju, že si ten příspěvek možná čte (zdravím ♥). Ale zkuste někdy prostě jen tak jít po ulici a usmát se na člověka, který kolem vás projde. Co se vám může stát? Maximálně si ten člověk pomyslí, co vám šibe, proč se na něj tak culíte. Odůvodní si to tím, že jste šťastní a pošle vás v duchu do horoucích pekel, protože on sám se usmát neumí. Případně si řekne, že jste zamilovaní. Což můžete - přeci zamilovaní do toho, že chce úsměvy předat dál. :) Anebo, v tom nejlepším případě, se usměje taky. Ani nevím od jaké doby, i když možná ano - od doby, kdy jsem si koupila diář pro radost -, ale zkrátka jsem si řekla, že by bylo fajn, kdyby lidi kolem mě byli šťastní. Neházet na nějaký smutek, prostě se jen veselit.. A když máte kolem sebe suprčupr lidi, jako například, když večer napíšete: Až budeš mít čas, tak ti musím brnknout, kvůli tej cestě vlakem! a během pěti sekund máte hovor, který začíná místo pozdravu slovy: Chtěl tu někdo zavolat? :D Ještě teď se tu culím, když si uvědomím, že je to... Krásné. Anebo když jdete v davu lidí a v tom davu vás dotyčná osoba pozná jen díky tomu, jakou jdete fajnovou bezstarostnou chůzí, která vás charakterizuje, takové maličkosti a když si na ně teď vzpomenu, dokážou mi vehnat slzy do očí. 

Moc dobře si uvědomuju, že nejsem dokonalá a ani zdaleka nestíhám všechny blízké navštěvovat, jak si sama přeju a jak slibuju, ale dělám všechno proto, aby to šlo. A když už přijde nějaká ta depkajzna.. Ona odejde. Sama. Trochu mi to připomíná boj v Nesmrtelné tetě, kdy proti sobě stála nenávist (depkajzna) a láska (radost). Taky, když si lidé projevili lásku, nenávist odešla, zabili ji. Tak proč to nezkusit stejným metrem na depkajzny, hmmm? :) No, ale dosti už bylo pro dnešek vypisování, je na čase se vrhnout na ten úklid, být polievkou, a dělat školu, haha. :D 

Mějte se famfárově, M ♥

...a mějte v tlapce, jako naše kočka ☺


You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..