Nejsou rádi

by - března 29, 2016

Vítám vás u dnešního příspěvku!

Teď nemám náladu vůbec na nic.. Asi to bude nějaká epidemie, či co, protože na nejednom blogu jsem poslední dobou četla příspěvky, které byly takové vypisující se z negativní nálady. Osobně si nemyslím, že bych byla nějaký věčný optimista, spíš jsem realista, který má sluníčkové nálady, kdy vidí všechno jasně a optimisticky. No, zrovna dneska to není ten den.. 
Už od rána se to všechno nějak sype. Přijdu na nádraží, ověšená taškou s noťasem, na zádech batoh a za sebou příručák, kouknu se na ceduli odjezdů a co nevidím? Rychlík do Plzně nejede. WHAT THE FUCK! Ještě včera jet měl.. Dojdu si k okýnku, kde se velmi milý a příjemný důchodce vybavuje s pokladní a snaží se u okýnka pochopit princip bezkontaktní platby. Skvělý. Po pěti minutách na to naštěstí přišel, zaplatil, odešel. Přijdu na řadu já a s neskrývaným šokem se zeptám paní za přepážkou, která byla příjemná jak činže, co že se děje, proč ten vlak nejede.. Krom toho, že ze mě měla určitě ohromnou srandu, když mě viděla takhle ověšenou, tak se na mě podívala pohledem: Proč si to radši nevygooglíš? Bůhví. Oznámila mi nějakou jinou trasu, že musím tam, osobákem onde, přestoupit támhle, směrem na tamto, ale vystoupit onde. Jo, díky, famfárovej den přeju.. Tak jsem se otočila, popadla brašnu s kufrem a vydala jsem se hledat nástupiště. Dala bych Oskara Českým drahám, protože to, co umí vymyslet, to je horší, jak ženská logika, protože tohle už vážně nepochopíte! Tak fajn, jízda vlakem by byla zmáknutá. Cesta trolejbusem v Plzni taky. Tramvají následně taky. Ještě jsem se snažila být nad věcí.

Znáte ten pocit, kdy byste kolem sebe nejradši zařvali: Poslouchej mě, sakra!? Já jo, dneska obzvlášť. Ptám se sama sebe, kde je chyba.. Co jsem udělala? Proč mě nechápe, když se to snažím vysvětlit? Necháme moje argumenty, já nechápu ty, které mi říká. Na druhou stranu ale ano, ovšem jsem jiná, já bych to neřešila, rozhodně ne tak dopodrobna, proto nechápu tu hořkost kolem. A pak si už jen píšete ošklivá slova a házíte na sebe vinu. Jak z toho? Rezignuju a hodím to všechno na sebe. Mám teorii, když se to na mě sesype teď, nebude to bolet déle, než kdyby se to na mě sesypalo později. Zkrátka, co začne bolet hned, přebolí. Ale co začne bolet později, trvá to o to déle. Jenže ani s tímto druhá strana není spokojená, tak co teď? Vypnout mobil a doufat, že to přejde.. 
Došla jsem k závěru, že když se vám začne dařit, přijde něco - život -, co vám ten hřebínek radosti zase zkrátí. Je to smutné, ale je to tak. V posledním příspěvku jsem psala, že se budu koukat hlavně na sebe. Týkalo se to školy - hrdě se poplácám, protože ANO, tohle jsem splnila a držím si to. Po dnešku si říkám další věc - nikomu nic neříkej a nevymlouvej, když druhá strana nechce kompromis a uznat své chyby, nech to plavat. 
Říká se, že vždy je ve vztahu zapotřebí dvou lidí. Je tomu tak. V tomhle případě to vypadá, jakoby to byla moje chyba. Ale proč, když to teda není tak, to druhá strana nechce vysvětlit? Rozumě? Vymluvit? Ne, nechá vás v tom a ještě si kopne, že je to vaše minus, že vy si to myslíte, ne ona, tak proč by to měla říkat, když ona ví pravdu a tohle je jen a jen váš problém. Fajn. Beru. Jenom věřím v to, že se najde někdo, kdo se mnou bude mít tolik trpělivosti i přes to všechno, přes ty všechny chyby, které mám, a vysvětlí mi to. Neuteče, nezabalí to. Zatím utíká...

To by byla moje úterní chvilka vypisování se na můj blog v podobě deníku. ☺


I když můj šálek hudby je naprosto jinde, tak musím uznat, že někdy jsou ty texty fakt výstižné.. Jako například Ektor & Nejsou rádi. Palec hore. (y)

Mějte se krásně, M. ♥

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..