Pondělní polemizování s víkendovými fotkami

by - března 21, 2016

Zdravíčko! :) Po dlouhé době - přesněji řečeno po dvanácti dnech. Mezitím jsem se snažila napsat nějaké články, ale nešlo to. Bylo moc školy, byla jsem z toho nešťastná a všechno se to tak seskupilo, že to jednoduše nešlo. Teď si užívám volna, prodlouženého, a přemýšlím tak nad životem. Docela úsměvné, co? :) Ve dvaceti.. Ehm, dva týdny ještě v devatenácti. ^^ Začala bych minulým týdnem, kdy to vlastně všechno začalo. On vás nikdo nepochopí, pokud si neprojde tím, čím vy, ale to je i ten důvod, proč to sem píšu. Třeba se v tom někdo najde a nakopne ho to v řešení. :) Zkrátka jsem pociťovala, že nejsem správně tam, kde jsem. Že nedělám to, co chci, že mě to ubíjí. Odpovědi se od lidí, kteří to necítí stejně, dostanou jediné: To zvládneš. Noo, ale to půjde! Omyl, to nepůjde. Měla jsem dost času přemýšlet nad tím, jak funguju a řekla jsem si a dost! Proč bych měla fungovat tak, že mi někdo napíše, že chce tamto, hento a ono a starej se. Proč bych měla dělat a jednat a chovat se podle toho, jak mi někdo řekne? Mám přece svůj názor, můžu se postavit a jednat tak, jak chci já. Proč bych měla na tom být tak, že budu po ruce, když někomu jinému je zle, ale to, že by mohlo být i mě, to nikoho nezajímá? Nejsem zrovna ten typ, že bych běžela a na potkání tvrdila, jak mi je zle, ale to na tom člověku poznáte.. Prostě proč? Minulý týden jsem se bavila s pár lidmi, kteří to právě cítí stejně, anebo to zažili. Víte jaký je v tom rozdíl? :)
Odpoví tam totiž: Jdi do toho. Věř si. Když to nezkusíš, budeš nešťastná, já to vidím na sobě. To není jako ty sebestředné osůbky, které vidí jen svůj úspěch a sami sebe. :) A právě díky tomu můžu teď říct, že jsem šťastná. Ten pocit, když konečně čtete a pracujete na něčem, co vás baví, naplňuje a chcete to dělat. K nezaplacení. :) Úplný závěr, jak na to jsem teď, sem zde psát nebudu. Třeba někdy příště.. ♥


A teď se vrhnu na tento víkend. :) Po dlouhé době jsme byly s kamarádkou, kterou řadím jako jedinou k těm nejlepším, ač máme mezi sebou také spory (tak či onak si to řešíme stejně jenom my samy, protože na to jsou vždycky dva, nobody's perfect..  ^^) venku. Myslím, že nám dřívější nedorozumění pomohla k tomu, abychom si my dvě ujasnily některé věci a i si je vyříkaly. Proto jsme se venku vrátily o takových 6 let zpátky - tedy na základní školu. V té době jsme chodily ven tak, že jsme si koupily ty nejvíc nechutné (:D) brambůrky, pití nebo energeťák a šly si jako dvě frajerky sednout do parku na lavičku. Dříve jsme braly hlavně hořčicové brambůrky, ale ty už nedělají - nejspíš - takže jsme si vzaly limetkové ♥ K tomu náš oblíbený melounový big schock a šly jsme. :)

           
Probraly jsme všechno - školu, rodinu, bratry, počasí, zvířata, jak nás vytáčí malé rozmazlené děti, maminky a i to, že bychom nejradši jen spaly. Dokonce jsme začaly plánovat i koncert, na který si přichystáme spešl dárek (i když o tom jsme se bavily teprv včera a ne v sobotu :D ). Představte si, že někoho znáte bez mála 15 let. Vytáčí vás, radí vám, jste za něj rádi, štve vás, někdy doslova sere, pak u něj brečíte, děkujete za to, že je, máte pocit, že bez něj by to nešlo, ale dokážete si tak vjet do vlasů, že to vypadá, že tahle kapitola života je u konce, ale i tak není. Co jsem se naučila je to, že člověka musíme přijímat i s jeho chybami.. Že nikdo není bez chybný, všichni máme svou tmavou stránku, ale musíme se podívat i na ty své, vyhovět druhým, a neprosazovat jen sebe. Jinak to fungovat nebude. Když už někomu chci něco vyčíst, je důležité se podívat i na sebe a pak soudit. Anebo klidně soudit, ale soudit stejnou měrou i sebe. Jednoduché. A právě díky tomu, díky posledním pár týdnům, mi došlo, že nejvíc odsuzuju já, ačkoli svoje chyby nevnímám. Vím o nich, ale nevnímám je. Chyba. Po tomhle nadhledu, když to tak uděláte všichni, zjistíte třeba i to, že nejvíc kašlete na ty, které máte nejvíc rádi. Podle mě je nejlepší přítel ten, se kterým, když se dva dny nebavím, ani mu nenapíšu, tak mě to mrzí, štve, bolí a trápí. Je to logické a jasné - ten člověk k vám prostě patří. A já jsem ráda, že jsem měla možnost si tohle uvědomit, že jsem sešlápla svoje ego a hrdost Berana, zamyslela se a přemýšlela. :) Jsem ráda za všechny své kamarády, ale za nejlepší kamarádku jsem vděčná. A i když kamarádů nemám moc, vidí mě bez chyby, což mě mrzí a je to chyba, mám je, tak jsem ráda, že ty dvě budu mít pořád. (uděláme kvartet mladé M&M a seskupíme starší M&M ^^ :D Okey, tohle asi budu chápat jen já..)





A jako poslední bych se ráda zmínila o mém morčeti. Respektive o mé morčečí slečně. ♥ Já jsem milovník zvířat, to ví snad každý, kdo mě zná. Krom teda plazu, ten nesnesu. :D Do budoucna, až budu bydlet sama a vydělávat si, plánuji pořízení Bearded kolie... Ale to je daleko, takže se prozatím zmíním o morčečí krasavici, která se bude hlásit na Miss morče 2016. :) :D Je to morče rozeta a ... a... víc netřeba slov, je to bobinka ♥








Mějte krásný první jarní týden! Don't forget... Life is better with smile ☺ M. ♥

You May Also Like

4 komentářů

  1. Koncertík se blíží ��❤ FANTOMAS

    OdpovědětVymazat
  2. Jeee, Míšo, super blog :)
    Úplně s tebou souhlasím... hlavní je dělat, co tě baví, co děláš srdcem a s lidma, které máš ráda.. pak už stačí jen věřit a půjde to.
    Ten koncert vám moc přeju, holky! ♥ A taky by už mohli mít DH něco v ČR :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ahooj, dekuju! ^^ Presne tak; moje slova. :) Mimochodem - o DH planuju do pristiho tydne vlastni rubriku (co v ni je prekvapko :D). Dekujeme <3 V koncerty v CR doufame taky. Ale bojime se spis opaku :// Ale snad bude aspon ta deska ^^ :D

    OdpovědětVymazat

Here is my secret. A very simple secret..