PokemonGO | Pokémoni hýbou světem

by - července 16, 2016


Hrajete také? Anebo to je kravina? 
Můj názor... ☺
Krásné odpoledne! :)
Celý svět se může zbláznit z pokémonů.. A víte co? Já také. :D Poprvé jsem o této hře slyšela u zahraničních youtuberů, ale u koho přesně, to už nevím. Postupem času jsem měla Snapchat, kde sleduji české youtubery a hlavně americké herce, zaplněný pokémony. Upřímně mě to začalo drásat nervy. Ale! Pak jsem našla odkaz ke stažení na internetu (yep, Fojtíková si je nestáhla, až byly ofiko, ale musela je mít hned) a řekla jsem si: Must have. Jako malá jsem na Pokémony koukala pořád a přála si je mít doma. Nejvíce jsem vždycky chtěla Squirtla. No, nemohla jsem déle čekat a hned šla pokémony hledat. Jako společník mi posloužil náš pes Rocky (stejně potřeboval jít ven). Den na to se samou hrou přišel brácha. Další den na to chtěla hru i mamka. Jinými slovy - propadli jsme všichni. A pořád nám je to jedno..


Jde o to, že chodíte po městě a snažíte se najít a chytit pokémona. Můžu vám ale říct, že někdy to jsou nehorázný bestie a můžete je chytat třeba 10x. Já jsem včera při venčení psa s bráchou vyhodila na Beedrilla 9 pokébalů a až na desátý pokus jsem ho chytila. Prostě se mi dostal ven. Na druhou stranu já jsem za takovou hru ráda.. Vrátila jsem se do dětských let, kdy jsem si přála ty pokémony mít a chytit je do vlastního pokébalu. A teď mám tu možnost. Můžete si je pak i trénovat, bojovat s nimi... Whatever.
Co ale nechápu a docela i odsuzuju je to, že někteří jedinci jsou schopni zastavit dopravu kvůli něčemu imaginárnímu. Anebo uprostřed nějakého jednání prostě začnu chytat cosi v telefonu. To nechápu a přijde mi to stupidní. 

Všeho s mírou.. 

Když se ale teď podívám na svět kolem sebe a na názory na tuto hru, tak bych brečela. Lidi bych rozdělila do tří skupin.
  1. ti, kdo PokemonGO hrají a honí pokémony do tří do rána a v pět ráno zase začnou
  2. ti, kdo PokemonGO hrají, ale nehoní se za nimi, jako by měl nastat zítra konec světa
  3. ti, kdo PokemonGO nehrají a odsuzují ty, kdo jej hrají
Já bych se - i s mamkou a bráchou - šoupla do druhé skupiny. Ano, hrajeme si, sbíráme je, pošťuchujeme se, že brácha jich má hodně a my dvě málo, ale nejdeme ráno po probuzení ven a nezůstaneme tam až do poledne, abychom nasbírali co nejvíce pokémonů. A odpoledne zase vyšli na novo a zůstali tam do 2:45 ráno a chytali něco, co se někde objeví na mobilu. Naše hraní spočívá v tom, že když máme zamířeno do města, kamkoli, tak hru zapneme, mobil dáme do kapsy a buď zavibruje - tedy pokémon je u nás -, anebo ne a jdeme dál. Většinou je lovíme při venčení se psem, protože Rocky se potřebuje projít, vykonat potřebu a krom sbírání hoven do sáčků si my můžeme nasbírat pár těch potvůrek. Jednou, když jsem měla mizernou náladu, o které jste se mohli dočíst v Šuškandě no. 3, mě mamka vytáhla ven. A to jsme je šly cíleně chytat. Ale asi během deseti minut nás to přešlo, protože nikde nebyli. Zkrátka mi to přijde jako normální hraní. Přirovnala bych to k éře, kdy byla populární Pou, Pixwords, anebo začal Instagram. Také se polovina lidí mohla zbláznit, aby si aplikace stáhli a hráli si/nahrávali každý prd. Takže se ptám... Proč pokémoni tolik vadí?

Někdo hraje Candy Crush, někdo si pořád krmí Pou, někdo skládá slova v Pixwords, někdo si doma maluje, někdo obdělává záhonek, někdo si čte, někdo programuje, někdo hraje šachy, někdo hledá kešky a někdo hraje PokemonGO. Takže se ještě jednou ptám - v čem jsme tak divní, že jdeme po ulici a zastavíme se na chodníku a něco si chytneme? Řekla bych, že je každého věc, co hraje a jak. Uznávám, že je debilita se kvůli pokémonům pomalu zabít a ohrozit třeba dopravu, ale proč to nehrát, když chceme.. Tenhle povyk stejně za chvíli opadne. Jak jsem už psala, já osobně v tom vnímám moje dětství a mám dětskou radost, když jdu a můžu si chytit do pokebalu nějakou tu potvůrku. :) Ale že bych se kvůli tomu nechala přejet, anebo se někomu hrnula pomalu do bytu, že tam je pokémon? Ne, děkuji pěkně. A to je přístup, si myslím, naprosto v pořádku.

To by byl můj názor na tuto hru. A jaký máte vy? :) 
Já se musím přiznat, že když mě brácha poprvé vyfotil s tím imaginárním cosi vedle sebe, tak jsem měla radost jako malé dítě. A to hlavně díky tomu, že jsem mohla zapomenout na každodenní starosti a odpočinula jsem si. Ačkoli to je trochu k zamyšlení se takhle fotit, ale... Nikoho tím nepohoršuji a na životě ani neohrožuji, tak jsem si řekla, why not? ☺






(S)mějte se, M.♥

Další příspěvek

Recenze na samoopalovací pěnu Avon

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..