Podzimní deprese

by - října 13, 2016

Zdravím vás po dlouhé době u nového článku!

Vlezl na mě podzim, jak už vypovídá z názvu, a trvá už pěkně dlouho. Pamatuji si, jak jsem si loni podzim náležitě užívala. Chodila jsem ven, s bráchou jsme fotili fotky.. Vlastně to jsou moje první podzimní fotky. Víte které? Typické fotky v listí, jak vyhazuji listí do vzduchu, jak běhám v listí, jak skáču v listí a tak dále. Ale letos? I have no idea what I'm doing with my life! Nevím, co dělám, proč to dělám, jak to vůbec dělám, nemám chuť do života, do psaní článků na blog (a to že mám asi pět konceptů), do učení, do chození ven s přáteli, do brigády - ať je to cokoli, já prostě nemám chuť.

Dostala jsem se na vysokou školu, na kterou jsem si přála jít a studovat onen obor
Jak poetické, že? Moc dobře si uvědomuji, že jsem tam, kde jsem vždycky chtěla být, a jsem za to vděčná. I přesto se ale nedokážu z téhle věci radovat, anebo jak to říct. Tím, že tam jsem, tak tím více se sama sebe ptám, jestli na to vůbec mám, ačkoli s tímhle se dokážu poprat. Protože si říkám, že se aspoň budu moci zlepšovat, vylepšovat nedostatky, učit se novým věcem.. Znáte to. Co je ale kamenem úrazu, je kde studuji. Já to město jednoduše nemám ráda. Nelíbí se mi, lidi mi nepřijdou tolik.. Jak to říct.. Otevření? Přátelští? Zkrátka mám tendenci porovnávat lidi v Plzni, kde sem studovala minulý rok,  a lidi v Ústí, kde studuji teď. Z mého okolí nejsem jediná, která má takový pocit. Ještě jsem se nebavila s člověkem, který by mi řekl: "Ale v tom Ústí to není tak špatné!". Nebavila. A závěr toho všeho? Nemám absolutně nejmenší chuť začít o tom městě uvažovat jinak a hledat si k němu cestu. Což je chyba, protože v něm strávím další tři roky mého života. Nevadí mi škola, předměty, to vůbec ne, ale přijdu si jako jouda mezi těmi lidmi a v tom městě, jako kdybych mezi ně nepatřila, vypadala jako tatar, smrděla, whatever you want.. A to je to, co nemůžu poslední dny dostat z hlavy. 

Hodně špatných věcí naráz
A to je nejhlavnější. Za poslední měsíc, možná i dva, se toho stalo tolik, že to jen tak sedíte a koukáte před sebe a ptáte se: Vážně? Vážně se to stalo? a nemůžete tomu uvěřit. Po uvědomění si, že to jiné nebude, se začnete ptát: Proč? a naivně si myslíte, že na to přijdete, že najdete viníka toho všeho, ale nenajdete.. Na některé věci se odpověď najít nedá, jenom vám přijde, že svět je nespravedlivý, když vám vezme nejbližší osobu. Jen tak, z ničeho nic, ze dne na den.. Málo kdo pochopí, jak se cítíte a co prožíváte, ale v ten den jsem byla neskutečně ráda za to, že jsem poznala, kdo po mém boku stojí. Kdo je ten přítel s velikým P. Poznala jsem, kdo si na něj jenom hrál a kdo jím opravdu je. A poznávám to do dnes, jen mi je líto, že jsem to nepoznala dřív. Ale to nemění nic na tom, že tu osobu vám to nevrátí. Life's not fair..

Navíc mi přijde, že taková nějaká depkajzna padla snad na všechny. Mám pocit, že všichni mají teď špatnou náladu, nevím, asi erupce na slunci. Už mi to přijde jako klišé, za poslední měsíc slýchávám tuto větu hodněkrát, ale.. Život jde dál, takže já se teď obléknu a vyrazím na vlak a do školy. Dnes jen na jednu hodinu. Už teď se těším, až budu zase doma! 

A co vy? Také na Vás spadl podzim? ☺

(S)mějte se, M. ♥

You May Also Like

4 komentářů

  1. Když jsem nastoupila na vysokou do Brna, tak jsem to zkrátka věděla. Chtěla jsem sem a taky jsem se nakonec s tímto městem tak moc sžila a prostě ho zbožňuji. A nikdy na světě bych neměla, i když někdo může vykládat, že tam a tam je líp. Zkrátka mně je dobře tady, mé srdce to tak chtělo a je to prostě tak. Buď to člověk musí tak nějak přijmout nebo změnit místo. Uvažovat nad věcmi, co chceš Ty sama a taky si za nimi jít.

    Podzim je mé nejoblíbenější roční období, když přejdu tady to počasí, co v posledních dnech máme. Mám ráda takový ten teplý, slunečný a všude samé barvy. Možná je to tím, že jsem listopadová a tak nějak doufám, že se ještě toho krásného podzimu všichni dočkáme. Nálady jsou, to neříkám, ty má podle mě každý. Ten přechod ovlivní svým způsobem snad každého. Ale dá se to zvládnout, dá se to překousnou a i tak mít krásné dny. Hodně jsem se v poslední době naučila a pozitivní myšlení je jedna z těch nejdůležitějších věcí. Myslet jak na sebe, tak na ostatní, dávat druhé šance a hlavně mluvit. Komunikace je jedna z nejcennějších věcí a vše se dá vždy vyřešit. V životě mě opustilo tolik lidí, opravdu hodně, nespočetně moc opravdu a nechala jsem je prostě jít, protože jsem věděla, že v mém životě nemají co dělat. A neustále doufala, že přijdou a zůstanou tu jen ti, co jsou opravdoví, co budou stát po mém boku. A taky to tak momentálně je. Mám neskutečné štěstí a jsem tak moc šťastná :). Ale asi zkrátka jsem si musela projít tím, čím jsem si prošla.. abych dospěla k tomuto a měla to nejvíc na světě! Vše se děje z nějakého důvodu. Přeju Ti hodně štěstí a sil a ať jsou Tvé dny jen a jen krásnější.

    A snad to všechno nějak pochopíš, někdy je můj tok myšlenek tak rychlý, že to nezvládám vše napsat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem si podávala přihlášky na jinou VŠ, tak jsem ani tolik nehleděla na město, ve kterém byla škola, ale na ten obor. Dostala jsem se na dvě školy, a přesto jsem se rozhodla pro Ústí, protože mi obor sliboval o něco více toho, čeho bych chtěla jednou dosáhnout, než abych šla na druhou školu, která byla v - pro mě - 'hezčím' městě. Zkrátka vyhrála touha studovat to, k čemu mě to vždycky táhlo, než abych se ohlížela na samotné město. Třeba se s tím městem jednou sžiju, ať za rok nebo za dva, ale prozatím v něm nevidím nic extra, abych v něm trávila více času, než je nezbytně nutné.

      Snad ještě ten krásný podzim přijde. Loni byl úplně nádherný a je škoda, že není i letos. Tohle sychravé, umračené, deštivé a nudné počasí není nic pro mě. Co se týče pozitivního myšlení, tak to se mi daří, díky pár věcem, sama se jím snažím řídit a dospívat k němu den ode dne víc a víc, ale vzhledem k tomu, co se nám událo v posledních týdnech, za jakých okolností a jak rychle se to událo, tak pozitivní myšlení jde stranou a člověk si musí projít i tím smutkem. Patří k životu, jako úsměv, tak jednou přijít musí. Teprve pak, podle mě, může začít člověk s čistou hlavou. Nejdříve se vybrečet, ptát se na různé otázky, vyčistit si hlavu, dostat ty pocity ze sebe, byť i těmi slzami, ale neužírat se... A pak začít žít a začít od znovu. Jak píšu na konci - život jde dál.

      S komunikací souhlasím. Od mala do mě a do bráchy mamka s přítelem hustili, že komunikace je základ. Ať už v rodině, ve vztahu, mezi kamarády, anebo mezi mnou samotnou a bráchou. A že vyřešit se dá vše, tak o tom žádná, to je jasné. ☺ A co se těch lidí týče.. Tak ve článku se nejedná ani o to, že by někdo, na kom mi záleží, odešel, protože se urazil, nepochopili jsme se, opustila jsem ho nebo on mě, ale o to, že mě a naši rodinu někdo opustil. Což je hodně osobní a to na blog nepatří a dávat to sem ani nechci, proto jsem to nenapsala ani na plnou pusu, jak se říká. Ale k tomu, co píšeš - do našeho života několik lidí přijde, ale i odejde. Jak říkám já: "Jestli ti vadím, dveře máš ode mě otevřené,". Takže asi tak. Nikoho nenutím, aby zůstával po mém boku, jako můj přítel nebo kamarád, prostě ať si jde, když má problém.. Ale někdy je vážně vtipné pozorovat to, jak se někdo dokáže zachovat ze dne na den (což jsem si ověřila i před pár dny). Ale to teď, a ani na blogu, pitvat nechci. Svých pár přátel mám, mám mezi nimi i mamku, na kterou nikdo mít nikdy nebude, a to je - myslím si - nejdůležitější. Bohužel ale ani tenhle pohled na věc nevrátí to, co se stalo. Škoda, že u tohoto ten důvod, proč se to stalo a děje, nám nikdo neřekne.

      Děkuji za přání, za komentář, snad se budou dát pochopit i má slova. Ať máš také krásný den! :)

      Vymazat
  2. Táto jeseń, to je hrôza. Ja som akurat najekaá chorá od víkendu a neviem sa z toho nejak dostať. -_- ale zasa sa čudujem, že sa toľko venujem blogu, ale to asi preto že musím byť doma a nudím sa. :-D
    Inak akurat prebieha na blogu giveaway, tak budem rada ak sa pozrieť alebo aj zapojíš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tohle počasí je na nemoci jako dělaný. -_- Doufám, že budeš brzo zdravá a zbavíš se toho :) ^^
      Určitě se na tvůj blog kouknu. :)

      Vymazat

Here is my secret. A very simple secret..