Rozváží se pizza!

by - prosince 11, 2016

No i když.. Mně se vlastně odsud vůbec nechce. To ježdění mě baví!


Když jsem nastoupila do školy, na vysokou, a v mém pořadí už druhou, tak jsem si nepředstavovala, že bůhví jaké kamarády si tam nenajdu. Jednak se dva dny před začátkem školy stala v naší rodině really bad thing a já jsem ani na seznamování neměla náladu, a jednak jsem si nechtěla dělat iluze, protože většinou, když jsem si něco nějak představovala, nikdy to nevyšlo. Znáte to, zákon schválnosti. Byla jsem taková mimo, hlavně první týdny, až pak bylo jednou jedno úterý a odehrál se jeden příběh. Jedna holka si začala stěžovat, že jí nikdo nepíše, když všichni ostatní koukají do mobilu. "Tak mi napiš, já ti budu psát," řekl jeden kluk. Chmm, mám? Není to blbý? Se neznáme.. Ale tak jo, řekl to. A napsala jsem mu. Myslím, že to byla snad jen samolepka, protože jsem nevěděla, co mám napsat. Psaní pokračovalo dál, jenom pár slov, nic extra. Za dva dny to už bylo trochu vážnější, po druhé v životě jsem se hned tak otevřela člověku, kterého jsem znala pár hodin, ale čo narobíš. Někdy to z člověka prostě jen tak sálá, že hned víte, že jó, tak tomu se svěřímBifin přišel. Věc, kterou jsem si přála pár let.

A jo, může se bavit kluk s holkou a být kámoši. Znáte Moderní popelku? Doporučuju, o tom to tam je. K zahození není třeba ani, pro někoho stupidní, Hannah Montana, taky je mezi partou holek nejlepší kámoš. Řeknu vám, proč se radši bavím s klukama, jak s holkama - neřeší hovna jako holky, nepomlouvají, nenaštvou se kvůli špatně řečenému slůvku, a když potřebujete poradit, tak vám poradí trochu víc objektivněji jak kamarádky. Myslím teď především z oblasti vztahů. Podle holek bude kluk vždycky kokos, ale kluk vám to může objasnit i z jeho pohledu, víte jak.. Je to jednoduše něco jiného, co se špatně vysvětluje. Pochopí to ale každý, kdo to tak má stejně. Každopádně o tomhle jsem tu dneska psát nechtěla. Mám nejlepší kamarádku a další kamarádky, to je jasné, ale nejlepší kámoš se neztratí.

Asi před necelými dvěma týdny mi bylo právě mým novým kamarádem nabídnuto, jestli bych s ním nechtěla jezdit s pizzou. Jako spolujezdec samozřejmě. Jakože  t y  v a d o, že váháš! Vždycky mě zajímalo, jak to tam asi tak chodí, co lidi tam.. Navíc jsem si říkala, že to musí být fakt sranda. Jenomže první termín nevyšel. Bylo mi špatně a místo rozvozu s pizzou jsem se rozvezla v nemocnici. Ale tak není všem dnům konec, že ano, a proto den R (jako rozvoz) byl včera. Taková hurá akcička. Nechceš se mnou jezdit? Ale jo, chci. Hehe. A tak jsem se vydala vlakem do Teplic. Musím říct, že ze začátku jsem byla docela zaprdlá. Vůbec jsem nevěděla, co dělat, anebo kam jít a tak. Furt jsem si říkala, jestli jako třeba fakt nepřekážím, znáte to. Ale po pár hodinách to bylo už v pohodě. Začalo mě to ježdění fakt bavit. I když jsem teda nic nedělala, krom občasného vytáčení čísel, ale i tak! Bavilo by mě to dělat jako nějakou brigošku. Jenom by mi asi trvalo se ze začátku trochu zorientovat v těch adresách. Můj orientační smysl v autě stojí za dobrej den totiž. A někdy jsem vážně koukala, kam si lidi objednávají pizzu. Jakože třeba pár metrů od pizzérky? Nou stress. Tož dovoz je dovoz. 

Moje původní verze, kdy budu chtít jet domu, byla v půl osmé. Abych stihla Harry Pottera. Jako veliká fanynka. No i když.. Mně se vlastně odsud vůbec nechce. Komu by se chtělo z tak dobrý party lidí, od kamaráda, se kterým vám je jednoduše dobře, a celkově z takového prostředí. Takže bráško, promiň mi tu troufalost, ale nemusíš pro mě přijít do města, já tu ještě pobudu, a cesta vlakem zpátky domů se teda nekonala. Někdo si může říct, co mě na tom tak žralo, když je to vlastně všechno o jednom a tom samém. Rozvést jídlo, dojít si pro další, zase ho dovést, čekat, než další bude hotové a zase jet. Maybe to ježdění, které mě baví samo o sobě. Potom užitý odpoledne, kdy jsem mohla vypnout od svých starostí a být jak v jiném světě, mezi cizími lidmi, v dobrém prostředí, kde byla sranda.. A dostat dlabanec (mimochodem, byl fakt skvělej!) A asi všechno v jednom. Těžko popsat něco, co se musí zažít. Přes možnost nahlédnutí do zákulisí, jak to tak funguje, až po samotné ježdění a skvěle strávené odpoledne, kdy jsem mohla vypnout - a vypla jsem - a i večer vlastně, prostě všechno to bylo pizzový! Jsem vděčná za tuhle možnost poznat to prostředí pizzérky i z druhé strany. Hned je to o něčem jiném, když člověk ví, jak to tak funguje. Škoda, že teď se musím už vrátit do reality a začít se učit na zápočet, který mám hned zítra. 

A víte co ještě? Já už umím poskládat tu krabici na pizzu!

(S)mějte se, M. ♥

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..