Na chvíli reportérem

by - prosince 30, 2017

Krásný předposlední den v roce! 

Na svém Instagramu (mimochodem ho naleznete zde) jsem zveřejnila fotku, která byla doposud většině lidem a světu utajená. Už tomu budou bezmála čtyři roky, kdy jsem se postavila na druhou stranu kamery, držela v ruce mikrofon a snažila se nějakým způsobem vést rozhovor s moderátorem Televizních novin Reyem Korantengem.

Zdroj: prask.nova.cz



Určitě si většina z nás pamatuje čas, kdy v bulvární show Prásk! na Nově běžela rubrika Staňte se reportérem. A lidi z mého okolí si určitě pamatují i můj sen - pracovat v médiích. Jeden čas jsem říkala, že budu klidně v rádiu vařit kafe, jen abych se pohybovala v tomto prostředí. Vždycky jsem chtěla být v televizi. Měla jsem ráda vystoupení před lidmi s kroužkem. Bavilo mě psát. Bavilo mě mluvit. (užvaněná jsem teda dodnes :D) Když jsem zahlédla upoutávku právě na tuto rubriku, tak jsem se jen zasmála a řekla, že stejně.. Jaká je šance, že by mě vybrali. V tu chvíli se ozvala ze sedačky mamka:

"Nechceš tam napsat? Bude sranda aspoň.."

Proč ne, že? Nic neztratím, ale něco zkusím. Sedla jsem si k počítači a napsala jsem do redakce e-mail. Pro svůj rozhovor jsem si vybrala Reye Korantenga a to z důvodu, že mi je sympatický, vypadá přátelsky a otevřeně. Zprávu jsem odeslala i s kontaktními údaji a odešla se smíchem od počítače, že tahle blbost nemůže vyjít. 

Dva dny poté jsem jela ze školy autobusem domů. Někdo mi volal. Cizí číslo. Ty nezvedám, ale jak jsem jela v autobuse, kolem mě lidi, tak jsem chtěla být zajímavá, že budu s někým telefonovat. (moje myšlenkové pochody nechápu teď ani já sama) Zvedla jsem to. 

"Dobrý den, Veronika Sasková, televize Nova,..."

!!! HOLY SHIT !!!

V ten moment se ve mně všechno zastavilo. Měla jsem vystupovat, ale nějak jsem neměla na to se zvednout. Cítila jsem nervozitu, adrenalin, byla jsem v šoku. Když jsem došla ke vchodovým dveřím, v hlavě jsem měla jen jednu jedinou větu: 

"Pozítří jedu do Prahy do Novy a budu točit rozhovor s Reyem,"

Doma jsem hned volala mamce, radostí nemohla ani mluvit, když slyšela, že se mi to podařilo, že se mi splní můj sen. Hned potom jsem volala babičce a říkala jí, co se mi stalo. Nikdo o mém psaní mailu nevěděl. Nikdo nevěděl, jaký mám sen. Nikdo neměl ani tušení, co jsem udělala. A teď se to stalo. Teď se mi sen plnil. Teď jsem stála před bránou do světa médií a mohla jsem si vyzkoušet to, co jsem vždycky chtěla dělat. Do Prahy nás tenkrát vezl děda. Se mnou jela mamka a samozřejmě babička. Naše holčičí skvadra pak čekala i v Praze na onu hodinu, kdy jsem se měla dostavit do televize. 

Na vrátnici si mě vzala pod křídla právě Veronika Sasková. Ohromně milá osoba.  Ptala se mě, jestli mám vymyšlené otázky, že mi když tak pomůže. Ty jsem měla, takže jsem jí je jen řekla, jestli je můžu použít. A pak se šlo na věc. Nejdřív jsme se s Reyem seznámili. Och, jak já byla nervózní!!! Ovšem to jde vidět i na celé reportáži. A po seznámení jsme teprve točili naše první setkání. Poté jsme hledali místo, kde bychom mohli natočit rozhovor. Od této chvíle, když vidím ten strom při živých vstupech, co to je, fíkus? :D, tak mám neskutečné dežaví a v myšlenkách se vracím do oné chvíle, kdy jsem tam stála taky. S mikrofonem, s Reyem a kamerou za zády. 


Na tento den opravdu nikdy nezapomenu. Byla to pro mě neskutečná zkušenost, radost, splněný sen. Nikdy jsem se tím ani nechlubila. Ve škole jen pár lidem, až vlastně po odvysílání reportáže se na mě všichni seběhli a ptali se, jaké to bylo a jak jsem se tam dostala. Teď studuji Český jazyk pro média a veřejnou sféru. Ta škola mi nedává to, co jsem od ní očekávala, ale právě tahle zkušenost mi dává naději a víru, že se svého snu nemám vzdávat. Protože stejně tak, jako jsem se náhodou dostala k Reyovi, se můžu stejně tak na náhodu dostat třeba do mého vysněného rádia. Kdo ví. Všechno bude jen na mé píli a vytrvalosti. 

Děkuji. 

(S)mějte se, M. ♥

A kdo by chtěl, nervózní Fojtina s rovnátky v puse je ke zhlédnutí zde.

You May Also Like

1 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..