Sobota ve znamení bowlingu

by - března 11, 2018

Krásný den všem,

dneska jsem si pro vás připravila takový odpočinkový článek o mé sobotě. Miluji bowling. Teoreticky vím, jak se správně hraje, leč hrát ho neumím. Ale to mě nepřinutí ho přestat hrát a vyhledávat. A zrovna včera se na mě usmálo štěstíčko - přítel mě pozval na bowling. (asi si chtěl něco vyžehlit, mmm?)


Byl to obyčejný den jako každý jiný. Jelikož bylo zataženo, mlha a mrholilo, tak jsme byli s přítelem doma a já klasicky ležela na posteli a četla si. Neměla jsem ani moc náladu, ani nevím proč, nějak jsem byla bez své radosti. Když v tom přítel prohlásil: 

"Co kdybychom šli od šesti na hoďku na bowling?"

V první řadě jsem se zasekla. Cooo? Ty chceš jít něco dělat? (chápete, ženy, chlap!) A na bowling? Jooo? Noo, proč ne, ráda půjdu. A souhlasila jsem. A bylo to. Rezervace proběhla a nás čekal super večer ve společnosti, kam jsem se tak dlouhou dobu těšila. A ke všemu si pěkně zahrát! 

Abych vás uvedla na pravou míru, mé hraní spočívá v tomhle duchu:

  • musím si vzít kouli a to nejlépe deseti kilovou
  • musím koukat před sebe na kuželky, jelikož mám super schopnost koukat na kouli a ta se po tomhle ráda přátelí se žlábkem
  • pak se připravím asi takhle - v duchu se pomodlím, v duchu poplivám kouli pro štěstí, rekapituluji si správný postoj a jdu na věc! 
  • ještě si říkám, že musím dbát na směr a potom na sílu, jelikož sílu mám, jenom ten směr pokulhává
  • hlavně bacha na přešlap

Tak, takhle bych i řekla, že jako bych mohla ty potvory strefit. Výsledek je ale následující:

  • vezmu si kouli, ale přijde mi, že desítkou hází snad každý, takže na mě pravidelně zbude 12 kilová, anebo naopak 6 kilová nebo 8 kilová, jenže s těmito snad hází prostě každá ženská, meh (což znamená, že většinou také nejsou)
  • při svém připravování na superčuper postoj se stane moje nepřítelkyně rotace, vůči kuželkám stojím přímo, ale ruka mi jde šejdrem, tlesk plesk
  • koule se rychlostí valí ke kuželkám většinou v prostředku, vypadá to, že strefí kuželky mezi 1 a 3, ale před nimi začne rotovat a sjede do žlábku = výsledek je třeba 4x minus za sebou a celkový součet mám asi tak 34, kdežto ostatní přes 150
  • začínám předstírat, že mě to vůbec nesere (pardón) a říkám, že přeci jen ukazuji, jak se to nedělá, haha
  • zkouším druhý pokus s tím, že se postavím více doprava, aby ta koule jela u kraje a pak se stočila do kuželek
  • koule udělá to, co chci, ale stočí se do pravého žlábku
  • vzdávám to a jdu se radši napít (a bojovat za práva mantinelů, ale to si rozmyslím, nejsem máslo přece!)

Ale ne, tak horký to zase není. Ale musím uznat, že když se mi někdo snaží vysvětlit, že musím jít, zaměřit, pokleknout a hodit, tak mu chci vymačkat všechny beďary na těle, protože tohle všechno vím, jenom mi to stále nejde. Nemůžu do dnes zapomenout na svého tátu, jak se mě snažil naučit bowling, domluvil mi mantinely a mě ta koule sjela do žlábku hned na konci mantinelů. Jestli kvetl víc on, anebo já, to si nevzpomenu, ale odcházeli jsme z bowlingu vždy pohádaní, poněvadž mě nebavilo poslouchat jeho rady a on byl naštvaný, že ho neposlouchám a já byla protivná a on byl protivný a... Znáte to. Stačí se podívat na jakoukoli malou holčičku, co hraje s rodiči bowling. Tak asi tak jsem se tvářila.

...takhle jsem čekala na svůj výsledek, když se mi podařilo kouli hodit bez rotejšn.

Včerejší hru jsem si chtěla ještě pojistit. Proto jsem si vzala spodky pro štěstí (holky, která z vás NIKDY nevyzkoušela boxerky? Nejpohodlnější prádlo ever), legíny, abych se cítila pohodlně a k tomu obří pánskou mikinu (ruku na srdce, obří pánské mikiny jsou taky nejlepší). Outfit jsem tedy měla tak trochu na #homeless styl, ale byl pohodlný a to jde, ne? Když pominu ale boty, ze kterých se mi dělají puchýře a prakticky najít své číslo 38 je téměř nemožné.

Přítel, který hrál bowling po druhé v životě a měl hned přes 130 bodů...

Jak už jsem psala, na bowling jsme chodívali celkem často. Spojovali jsme ho s večeří a s užitým pátečním nebo sobotním večerem. Včera jsme si šli ale jen čistě zahrát. Když jsme začínali, tak jsem byla nadšená, že se mi podařilo hodit strike, zatímco přítel prohrával. Radovala jsem se ale předčasně, protože od té doby to šlo s mou hrou celkem rapidně z kopce. Ale když už se mi podařilo všechny potvory pokácet jak stromy v lese, to bylo radosti!



Lidi se dělí na tři skupiny a to podle toho, jak prožívají radost, když to mají za plný počet. První typ lidí jsou většinou dospělí - zakřičí yeeeah, udělají super gesto jako Pat a Mat "a je to" a jdou na své místo. Druhý typ lidí jsou také většinou dospělí, nýbrž ale mladí dospělí - zakřičí yeeeah, udělají super gesto "a je to" a sednout si jdou s tanečkem alá vlnící se bok. A poslední typ jsou hlavně děti - ty začnou skandovat, jásat, křičet joooooooooooooo, objímat svou rodinu a ještě nejlépe si poskočí hned u dráhy, že chybí málo, aby do ní spadly. Tak a teď - do které skupiny patřím já? 
Nápověda: všichni na mě koukají

Každopádně to už bude ode mě pro dnes všechno. Včerejší večer jsem si náramně užila a doufám, že se z bowlingu stane pravidelná záležitost. ..a že se ho naučím i hrát, hehe.

(S)mějte se, M. ♥

You May Also Like

2 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..