Umíš snít?

by - května 06, 2018

Ahojte ☺,

dneska to bude velmi oddechový článek. Mám pro vás menší povídání, zamyšlení, o snech. O snění. O fantazii. Zkrátka o všem možném i nemožném, co nám může probíhat v hlavě. Poslední dny chodím na večerní procházky na okraji města, kolem převaděče, vedle lesa a výběhů s koňmi. Při procházení zeleně mě vždy napadne nějaké téma, nad kterým uvažuji a moc ráda bych o něm chtěla s někým polemizovat. Tak proč ne i s vámi? Umíte snít?



Víte, pro moje Duracelky je příroda tou nejlepší nabíječkou na světě. Ráda si kecnu do vysoké trávy, natáhnu nohy k vodě a koukám do zapadajícího sluníčka nad lesem. Příroda se chystá spát, chystá se k odpočinku a určitě jde snít o zítřku. Určitě. Proč by nemohla snít? Každý sní... Jestliže člověk může snít o lepší práci, o lepším partnerovi, o lepší výplatě, proč by příroda nemohla snít o hezčím zacházení? Nebo o lásku? Aby jsme se my, lidé, k ní chovali pěkně? Neházeli všude odpadky, neničili zbytečně stromy, keře a květiny. Příroda je přeci jenom taky živá a plná života, jinak by nemohly kvést tulipány, růže, ale ani jahody nebo třešně. Bez života by to tu nebylo. 

A zhruba takhle vypadá moje filosofování v hlavě při večerní procházce.

Než se zeptám vás, Tebe a Tebe, o čem sníš(te), tak se svěřím s tím, o čem sním já. Můj sen je napsat knihu. Mou vlastní knihu. Vidím se, jak držím knihu, která je v krásném pevném obalu, má 350 stran a píše se v ní můj život. Ale celý. Do puntíku. Protože toužím slečnám, holkám i holčičkám předat svou zkušenost obyčejné holky z rozvedené rodiny, z psychických bojů, ale především z nejlepšího vztahu se svou maminkou, protože i k němu jsem se musela dopracovat a trvalo mi to. Neptejte se mě, proč sním o tomhle. Prostě sním. Prostě je to můj sen a chci si ho splnit. I kdybych si tu knížku měla přečíst jen já a mí nejbližší, chci ji. Nemyslím si, že můj život je nikterak odlišný od dalších človíčků, ale občas si přijdu, že žiji v nepovedené americké komedii, která každým dílem nabírá nové obrátky, a tak si toužím svou komedii sepsat, zpracovat, z ilustrovat a vydat. To je můj sen.

Mimo jiné sním každý večer před spaním. Už od malinka. Vždy jsem si lehla do postele a ležela jsem v objetí svého médi a snila. Pamatuji si, jak jsem na základní škole snila o tom, jak můj spolusedící bude můj. Vlastně byl to kluk, po kterém toužila celá třída holek, a já s ním seděla. Oproti ostatním jsem byla taková malá šmudla, která neměla na značkové boty Adidas, respektive maminka neměla, učila se a nedělala lumpárny. Takže úplný opak těch cool holek, které si ze mě dělaly srandu, že jsem tlustoprd a brejloun. Ale snila jsem. Později jsem snila, že potkám toho krásného baskytaristu z oblíbené kapely! A hele, potkala, a ne jednou, na prvním koncertě mě objal z pódia, dal pusu... A to díky mému snu! Vyslala jsem své přání, každý večer o něm snila a vesmír mi ho zařídil. Proč? Protože jsem v něj věřila. Ani na minutu jsem nezapochybovala. 

Ale to není všechno. Jednoho dne, ještě tenkrát na gymplu, jsem snila, že se potkám s moderátorem, ajťákem ze Snídaně s Novou, Zbynďou Janíčkem (krom toho, že jsem ho jako idol brala už delší dobu). Ač je o pár let starší než já, snila jsem, že ho potkám a že s ním budu mluvit. Představovala jsem si, pro mě v té době, až nemožné. Že se uvidíme v rádiu, kde pracoval, společně povedeme dialog, zkrátka, že se budeme bavit. Pamatuji si, jak jsem komentovala fotky od Snídaně na Facebooku a Zbynďa přečetl můj komentář. Byl to: "Můj pískomil se rád koupe v písku,". Možná, že tam někde v historii ještě bude, ale ten profil už nejspíš neexistuje, tak těžko říct. Když jsem tenhle komentář psala, byla jsem, prosím pěkně na základce, a ten chlap za počítačem, to byl můj idol, kterého jsem chtěla potkat. A najednou jsem jela studovat do Plzně a... Zbytek příběhu už znáte. Stal se. V rádiu jsem se objevila a se Zbynďou mluvila. Ten sen se splnil.

Nic se nesplní hned. Během jedné minuty. Během dne. Takhle sny a přání nefungují. Ale když se podívám zpětně, tak vidím, že když si něco opravdu budete přát, ani na sekundu nezačnete o sobě, o tom snu, pochybovat, tak se stane. Jednoduše se stane. Není to nic složitého. Stačí se vžít do situace, kdy prožíváte svůj život a věřit v ni. A o zbytek se postará ten nahoře. Myslím si, že v životě je velmi důležité snít. Jednak mám pocit, že ten, kdo nikdy nesní, nemaluje sis svou realitu, se za chvíli ze skutečné reality zblázní, a jednak je snít docela fajn věc. Protože ať chcete nebo ne, objevíte se v dimenzi, ve které jste jen a jen vy. Vy a váš svět. Není tam ta bláznivá sousedka, ten protivný učitel nebo ten spolužák, který vás denně provokuje. Nikdo z nich tam není. Jste tam jen a jen vy. 

Vážně ještě nesníte? 


(S)mějte se, M. ♥

You May Also Like

1 komentářů

  1. Krásně sníš, sni dál a věř, pak se vše splní . Já sním taky a pomalu se mi vše plní.

    OdpovědětVymazat

Here is my secret. A very simple secret..