BLOGMAS #10 | Vánoce a deprese?

by - prosince 10, 2018

Ahojte moji milí,

jak jste se dnes měli? Já jsem ještě včera večer zjistila, že můj článek, první blogmas, je na webu Bloggers RE, kde jsem vyhrála, teda ten článek vyhrál, anketu o nejlepší článek týdne, takže se objevil na webu, na Facebooku i na Instagramu. Och joj, mé srdce zaplesalo. Nuže, musela jsem se vám trošku pochlubit. 


Ano, opět vykrajovátko. Zatím jsem byla z Alverde adventního kalendáře mile překvapena. Jednak tam byly vzorečky do koupele, což já osobně třeba využiji, protože mám vanu, jednak tam byl krém na ruce, na pleť či ty malé lahvičky s elixírem nebo sérem. Ale co jsem dnes neotevřela s nadšením, to bylo desáté okénko, kdy na mě opět vybaflo vykrajovátko. Třebaže se mi hodí do mé sbírky, protože doposud žádné pořádně nemám, tak reálně ho teď nevyužiji a využiji ho spíše až za rok, což mě štve, protože se vždy těším, jak budu moc vyzkoušet další produkt a ono pfu, vykrajovátko. Achjo. 

Včera večer jsem zkoušela balzám, který byl ve včerejším okénku. No. Takhle. Blistex je lepší. I ten EOS mu šlape na paty. Rty jsem si měla lehce hydratované, ale balzám se moc nevsáknul. Spíš mi na rtech furt tak seděl. Blistex i EOS se mi přes noc hezky vsáknou, ráno je sice ještě trochu cítím, ale nemám na rtech mastný povlak. Asi jsem moc náročná, ale já chci od balzámu aby fungoval, ne aby mi na rtech seděl a když ho sundám (ok, slíznu), tak aby to nevypadalo, že rty viděl jen z rychlíku.

Dnešní den byl pro mě pochmurný, poněvadž jsem samu sebe trápila neustálým přemýšlením nad situací, ve které jsem. Myslím tím psychickou stránku mého skromného života. Na jednu stranu chápu, že antidepresiva brát musím, na druhou stranu bych chtěla světu svět člověka, který se léčí pomocí AD přiblížit, na třetí stranu si tím nejsem moc jistá, protože reakce lidí, že ano a na čtvrtou stranu si sama říkám, že už bych je chtěla pomalu vysazovat, protože chci rodinu a s nimi to moc nejde. Tudíž jsem dnešek prožila zavřený ve své hlavě nad neustálým bádáním a přemýšlením a vymýšlním teorií, co by bylo, kdyby...

...všichni známe kdyby a víme, že si s ním není radno zahrávat. 

Já vím, že s psychikou se neradno zahrávat. Že věci se dějí z nějakého důvodu. Dokonce věřím, že jsem asi v minulém životě prožila třeba to obdobné, a proto mi do tohoto života byl nadělen další boj, abych měla cosi za sebou a poučila se. Lidský mozek je tak dokonalý, že já si už ani nepamatuji stavy, které jsem prožívala hned na začátku. Jo, vím, že to bylo hrozné a rozhodně bych poznala, kdyby se mi děly znovu, ale nepamatuji si je do nejmenšího detailu, jako když jsem je prožívala. Mozek zlé věci zkrátka vytěsní, a tak si říkám, jestli není čas jít dál. Posunout se i v léčbě. Se svou doktorkou plně spolupracuji, beru její slova na velkou váhu a řídím se jimi, netlačím ji do něčeho a poslouchám ji. Jsem ráda, že když jsem se ji svěřila s problémem, tak mě pochopila a podpořila v tom, že jde vidět, že mám vše v hlavě srovnané, a tak se není čeho obávat a jít si svým. Mám z její strany i podporu. Tudíž se jeví, že je všechno v ólrájtu, že?

Ale. Jojo, ale. Já jsem člověk, který by chtěl nejraději všechno hned. To ví jak moje mamka, tak přítel, tak kamarádky. A s antidepresivy to hned všechno nejde. Už jenom fakt, že začínají fungovat až cca po 3 - 4 týdnech, tak s vysazováním to je třeba i na rok. Já beru tu největší možnou dávku, která u toho léku, který mám, je přípustná, tudíž počítám, že vysazování rok fakt zabere. A tak si tak říkám... Je mi 22. S přítelem bychom chtěli založit rodinu. Za rok nebo dva. Ale gynekoložka, ani psycholožka, mi rodinu teď vzhledem k AD nedoporučují. Já si o tom, přiznám se, moc nečetla, jenom jsem někde četla, že sice není nikde oficiálně potvrzené, že by AD mého druhu mělo vliv na plod, ale není to doporučováno. A kdo by chtěl dobrovolně podstoupit takové riziko, kde něco létá ve vzduchu. Asi nikdo. 

A tak jsem dnes celý den, co jsem byla na nohou, přemýšlela, vlastně by se dalo říct, že jsem snila s otevřenýma očima (naštěstí jsem dnes nemusela nikde vystupovat), tak jsem si vše srovnávala v hlavě a srovnávala si, co chci, kde jsem a tak dále. 

Většinou mi takovéhle nimrání se ve své vlastní hlavě zabere celý den, protože zvažuji opravdu všechno a na vše se dívám z několika různých úhlů pohledu. Hledám si informace na internetu, ať už nějaké studie, anebo vlastí zkušenosti a snažím se si vzít od něčeho trochu a udělat si vlastní názor. Asi se ptáte, k čemu jsem tedy došla?

K tomu, že musím vytrvat a hlavně se nevzdávat, věřit a trvat si na svém. Otevřeně s největší upřímností a pokorou mluvit o svých snech a plánech do budoucna. A že jsem v lednu tohoto roku byla velmi naivní, když jsem si myslela, že za půlroku začnu vysazovat prášky a do konce roku budu bez nich. Co na to říct... Člověk míní, život mění. Nikdy bych si nemyslela, jak dlouhá cesta v léčbě depresí, úzkostí a panických atak bude. Jak bude někdy únavná. Kolikrát jsem ji chtěla na začátku vzdát. A jak bude vlastně těžká. Jak se promítne na vnější stránce člověka. Jak na vnitřní stránce člověka. Kolik lidí ovlivní. Kolik lidí přitáhne. 

Je to výzva.

Vánoční hudební oblíbenosti


(S)mějte se, M. 


You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..