BLOGMAS #14 | Pes na hlídání

by - prosince 14, 2018

Ahojte,


máme tu pátek, konečně! Právě jsem dožehlila, nalepila štítky se jmény na dárky a vrhám se na nový blogmas. Tento víkend bude ve znamení hlídání psa, o kterém jsem psala včera. A ano, tváří se jako týrané štěně, ale jenom do doby, než vezmu do ruky pamlsek. Je to naše herečka. Na víkend plánuji jen nějaké procházky, hlavně si užívat volný čas. A co vy?


Jup, vidíte dobře. Další krém na ruce. Ten první ještě celkem ušel. Teď po pár používání se mi už sice nejeví jako nejlepší krém, ale jo, funguje. Balení je tak akorát, takže veliké minusy se nekonají. Zatímco u nynějšího krému jsem opravdu zklamaná. Ta parfemace... já ji moc nemůžu. Skořice s pomerančem zní sice jako dobrá vánoční vůně, ale já cítím prostě pendrek (který nejím). Nevím, asi ho podaruju někomu. Nebo jestli si zvyknu...? Zatím těžko říct. Ale těším se na zítřejší okénko, jelikož je největší z celého kalendáře, tak doufááám, že budu mile překvapena a spadne i brada s výrazem wow. 

Koukejte, koho tu mám! 


Představuji vám Bertíka 
(ej kej ej Lentilku)

Bertík je 14 letý kříženec jezevčíka. Vzhledem mi připomíná našeho Rockyho, který byl kříženec dobrmana s ridgebackem, takže Bertík je taková zmenšenina Rockyho. Kolikrát mi ho chováním i připomíná, akorát Berťas je mnohem víc paličatější, zkrátka jezevčík. Já mu s oblibou přezdívám Lentilka, jakože Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak. A jelikož nemá žádný výcvik, protože vyrůstal jako syn u starých lidí, tak mu je ve své podstatě jedno, jak na něj mluvíte. Hlavně, že jste u něj, má kolem sebe lidi, které zná a dáváte mu dávku mazlení a jídla. 

Lentilka má úžasnou schopnost fixovat se na ženy, jako proutník to doslova není, ale ta obliba tam je. Přítelovu mamku bezmezně miluje a nedá bez ní krok, tudíž když ho teď máme na hlídání, tak tíhne víc ke mně. A jako mě to nevadí, já si roli mamky užívám. (:D) Blbé je, že leze za mnou i na záchod. Ale ty procházky! Ach, jak ty mi chyběly. Vyprosila jsem si pro něj i kabátky, takže ho poctivě oblékám, aby mu nenastydly ledviny. A řekla bych, že mu beránek celkem sluší. 


Je super mít o čem psát. Respektive mít záživný den, žádný stereotyp, takže mít z čeho vlastně do článků brát. Lentilka je suprový parťák. Sice si pár krát zakňučí, ale není se čemu divit, když je teď ve své podstatě v cizím. Na druhou stranu si rychle zvyká a pořád jenom chrní. Žere. Chodí ven. Spí. A pořád dokola. Ale když se nadchnu a žvatlám na něj: Jdeme ven, ano? No jdeme? Jo? No kdo jde ven? Jde Bertík?, tak začne krom vrtění ocasem i štěkat. Teď je jen otázka, jesli mi tím chce naznačit, že je natěšený na procházku, anebo že jsem debil, co to na něj melu, že je jasné, že jde ven, když je to pes. 

Poněvadž už nejsme děti a pochybuji o tom, že by můj blog četli lidé, kteří by stále věřili na Ježíška (a jestli ano, tak už asi stejně nevěří po tom, co jsem toto téma rozebírala dříve), tak vám sem dám fotky dárků, ke kterým jsem dnes vytiskla jmenovky. Původně jsem je chtěla jen nadepsat fixkou, ale pak jsem si řekla, že bude hezké mít jednotlivé rámečky se jmény. A tak jsem si je našla a vytiskla. 



Jmenovaní na dárcích zajisté prominou, ale mám ze všeho takovou radost, že ani nevim, jak ji popsat. Jenom mě trochu děsí, že za 10 dní už máme Štědrý den a, ač jsem na vše připravena, tak ten čas tak utíká! To je šílený. 

Zítra budeme mít návštěvu, tak jsem zvědavá jak bude probíhat. Hlavně, jak zkoordinuju Patifu, Rosalie a Lentilku. Pak taky sebe a věci. No, bude to zajímavé. Teď už ale půjdu pomalu s Berťasem na večerní venčení. Tak doufám, že jse měli super den!

Vánoční hudební oblíbenosti


(S)mějte se, M.

You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..