BLOGMAS #15 | Kam spěje dnešní generace dětí?

by - prosince 15, 2018

Ahojte,

dnes jsem se rozhodla článek psát průběžně během dne. Mám čas, tak proč ne. Hlavní hvězdou článku bude Lentilka. Nebude chybět ani kalendář a první přehlídka mého cukroví na vánočním stole. A nakonec se zamyslím nad dnešní generací. 


V dnešním kalendáři byla maska na vlasy. Ještě jsem žádnou masku od Alverde neměla, tak ani nevím, zda se těšit, či nikoli. Každopádně jsem na ni zvědavá. Už máme ale 15. prosince, za 8 dní budou Vánoce a poslední okénko v kalendáři a já si začínám tvořit názor na celý advetní kalendář od Alverde. Ne, že bych chtěla být zlá, ale zatím jsem z kalendáře více zklamaná. Jelikož jsem záměrně nekoukala na nabídku toho, co uvnitř najdu, protože jsem se chtěla nechat překvapit, tak si teď i trochu vyčítám, proč jsem se přeci jenom pořádně nepodívala. Ono produkty to budou asi dobré, ale třeba dvě okénka s ampulkami? Na co? Nebo spíš k čemu? Když ani nevím, co je uvnitř. Krémy na ruce hned dva, přitom by dle mého stačil jen jeden. Pěna a sůl do koupele - no, okej. Celkově jsem opravdu na rozpacích, jestli si příští kalendář budu chtít znovu koupit. Čekala jsem produkty jako třeba vánoční limitky, a ne sprcháč, který je po celý rok k dostání. To mi přijde do kalendáře zbytečné (spíše hned dva sprcháče). 

Dnes byl, jak jinak, den ve znamení Bertíka. Měli jsme i návštěvu s malým klučinou, takže dnešek byl opravdu nabitý, ale i tak jsem ráno vydupala dvě hodinky pro sebe, abych si dala konečně po dlouhém týdnu horkou vanu! A i s vonnými olejíčky na relaxaci, které jsem dostala a které zbarví vodu do určité barvy. Po koupeli, kde jsem se příjemně zrelaxovala, jsem udělala oběd a pak už jsme měli celé odpoledne, až do večera, návštěvu, takže o program bylo postaráno. Ale nebyla bych to já, abych nevyužila toho, že mohu hlídat Lentilku a šla s ním ven. Vlastně mě dnešní procházka se donutila zamyslet. 

Když jsem venčila Berťu, tak jsem se prošla trochu déle, než obvykle. Šla jsem mezi baráky, kde bylo více trávy a prostě tak chodila, on čenichal, všechno bylo v pořádku. Naproti nám šla stará paní o holi a s taškou na kolečkách. Tu měla nějak divně zakroucenou a docela s ní bojovala. Šla jsem k ní blíž a zeptala, zda mohu nějak pomoc. Byla ráda a řekla, že ji spadla taška a nedrží a že neví, jak to teď udělat. Před barákem, vlastně všude po chodnících, máme ledovku, kdy to klouže i nám mladým, natož pak starým lidem. Tak jsem ji tašku pomohla přidělat na své místo, ačkoli si myslím, že celý ten zip, kterým to měla spojené, byl blbě našitý, protože všechno bylo nějak nakřivo, ale fajn, taška držela na svém místě. Babička se rozešla a vzápětí ji podklouzl onen vozík. Tak jsem ji pomohla ke kraji, kde led nebyl, ať má stabilní aspoň hůl. Co dva kroky se zastavovala, protože buď ji podjely nohy, hůl nebo taška na kolečkách. Trochu jsem se bála úplně odejít, protože jsem měla strach, aby sebou někde nešvihla, ale paní me ubezpečovala, že to zvládne. Že sice už jednou takhle šla a odnesla to pádem, kdy se horko těžko zvedala, ale zvládla to. Tak jsem u ní ještě chvilku byla, než jsem si byla jistá, že z té nejhorší části chodníku je pryč a až pak odešla. A tak jsem se tak zamyslela... když kolikrát vidím lidi v mém věku, a to že nejsem tak stará, je mi 22 let, a ani v tomhle věku někteří nemají tendenci starým pomoci, naopak si na nich vylévají zlost (avšak netvrdím, že někteří důchodci jsou na korunu, i tací se najdou, ale je třeba rozlišovat), tak si tak říkám: Kdo pomůže třeba v 80 mně? Až se budu klouzat? 

Mám totiž pocit, že dnešní generace jde tak trochu do háje. Pominu fakt, že jde doba kupředu, technologie a všechno je jinak, než bylo za mého dětství, natož pak za dětství mé mamky, či babičky, ale když největší sen dnešních děcek, které jsou ve školce, je být jůtuberem, hrát hry a cpát je na YouTube, největším snem je potkat stejně staré děti, které natáčejí mjůsikly, no tak já nevím, to asi Bůh s námi. Jen doufám, že teď každý slyší tu ironii ve slovech kurzívou. U čeho třeba totálně žasnu je fakt, že desetiletým dětem se zbortil svět, když Jirka Král ukončil svou kariéru v nahrávání videí (ač ten aspoň pomáhal i nemocným etc.), tak do prčic... cože? Nebo jak se to jmenuje. Fortnite. To je pro mě už tuplem jedno velký špatný. A s tímhle vším se pojí i fakt, že moje dítě potom bude vyrůstat v době, kdy mít mobil nebude něco vau, ale přirozenost. Jo, chápu, doba se vyvíjí, ale... já nevím, v tomhle jsem asi ještě furt z té staré školy. Když jsem chodila s kamarádkou ven já, tak jsme si povídaly, hrály, dováděly. Dnešní partička dětí se sejde v nákupáku a pouští si nahlas hudbu a pijí Bubble Tea. Eh...

Ale dosti úvah, teď je na řadě pár fotek Lentilky. Ztěží bych hádala, že pod dekou je prostě pes. 




A do dokonalosti dnešního článku mi chybí poslední věc. Dnes jsem dala na stůl mé první cukroví, které jsem dělala sakumprák celé sama. Bože, jakou mám radost! Ještě musím nazdobit perníčky, ale čekala jsem na zdobičku, takže na ně se vrhnu zítra, protože tou mou fintou mi to nešlo. Ale i tak... Je to sice jen pár druhů, ale zase - kdo by to jedl? 


Vánoční hudební oblíbenosti 

Dnes sázím opět na klasiku. :) 


(S)Mějte se, M. 





You May Also Like

0 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..