BLOGMAS #2 | Mikuláš přišel o něco dříve

by - prosince 02, 2018

Vítejte u druhého blogmasu!

A zároveň vám přeji krásný první advent. V mnoha městech se dnes rozsvícel vánoční strom na náměstí, konec konců i u nás v Chomutově, ale jelikož u nás celý den pršelo a prší do teď, tak jsme si s přítelem náměstí nechali s radostí ujít a právě teď slyšíme z venku ohňostroj, čili vánoční stromeček je rozsvícený! 


Jako první jsem si ráno otevřela druhé políčko z kalendáře od Alverde. Uvnitř se nacházela pěna do koupele! A ačkoli moje němčina je bídná, troufám si odhadnout, že bude vonět po karamelu. Mmm, čekám tedy nějakou vánoční vůni. A doufám, že bude dělat hodně moc bulinek. Zatím jsem ji nevyzkoušela, protože sedím v obýváku s notebookem na nohou a užívám si blikání světýlek ze stromečku a oken, ale věřím, že ještě tento týden si ji užiji. 

Včera jsem avizovala, že venku mrzne a chodníky a silnice jsou jako zrcadla. Sice má od zítra přijít oteplení, ale já jsem dneska byla popřát mé mamince k svátku a zároveň ji dát Mikuláše. Taky byl u někoho už teď? No a nastala krušná doba. Krušných několik minut. Až desítek minut. Přepravit jsem se chtěla autem, poněvadž z jedné strany Chomutova na druhou stranu Jirkova by to byla dost slušná procházka... ledová procházka. Naštěstí šly otevřít aspoň dveře od auta a nastalo škrábání. Asi desetkrát jsem si málem namlela hubu, protože kolem auta byl namrznutý sníh (tedy led) a auto bylo pod ledem naprosto celé, takže povinností bylo sundat led i ze střechy auta. Kdo chce pokutu, že jo... Samozřejmě jsem jako první zkusila rozmrazovač ve spreji, ten mě poslal se smíchem ke všem čertům a na pomoc přišly škrabky. Plastovou jsem loupala led ze střechy jako Jeníček a Mařenka perníčky z chaloupky a přítel kovovou škrabkou škrábal skla. Vlastně moment - spíš odsekával. To je lepší slovo. Když jsme se do auta doslova prosekali, mohli jsme vyjet, whuhů.



K jakému překvapení pro mě bylo, že Mikuláš byl už i u mamky, a tak jsem si odvezla s sebou domů i já svůj balíček. Pro mě je Mikuláš takový symbol Vánoc. Jakmile bych neměla Mikuláše, nebyly by Vánoce jak se sluší a patří. Nepotřebuji mít sice průvod všech tří osob, ale kalendář plný čokoládek a nadílka je samozřejmostí. Pamatuji si, že babička připravovala Mikuláše i pro mamku, jenomže babí už mezi námi není, tudíž jsem se letos rozhodla, že mamce nadělím já, wheeej! Nechyběl kalendářv, čokoladový veliký čert a mikuláš, tuším, že i anděla jsem tam prdla, čokoládové mince a malé čokoládky. Od mamky jsem dostala vlastně to samé, navíc perník a jako bonus - brambory. Bez nich by to nešlo a to jsem přitom andílek. Sice s ďáblem v těle, ale je tam. 

Jak už jsem psala v úvodu, s přítelem jsme se chtěli jít kouknout na náměstí na trhy a na strom. Déšť neustal, takže večerní plán byl jasný - nasadíme na okna poslední světýlka, zapálíme svíčku, objednáme burger a budeme mít krásný první společný advent. Jelikož už mám vše hotovo, tak si teď můžeme jen a jen užívat. A jsem za to moc ráda. Když jsme byli odpoledne nakoupit, to množství lidí kupující balící papír, ozdoby, flamely a stromky... mě děsilo. Představa, že mezi nimi lítám teď taky, mě celkem děsí. Zatímco na poslední chvíli (pro mě celkem na poslední chvíli) někteří honí ještě dárky, u nás doma máme dárečky už pod stromečkem. Vážně je to super věc. To jen tak sedíte a bádáte nad tím, co tam asi pak je? Že by nový parfém? A co třeba jenom ponožky? Hmm hm... 



Dnes jsem se i dočkala vůbec prvního vlastního jmelí. Co si vzpomínám, tak jmelí by mělo do domova přinášet radost, lásku a spokojenost. Někdo tvrdí, že má vliv i na plodnost a políbení pod jmelím na Štědrý den má zajistit lásku po celý rok. Asi nezbývá nic jiného než jen dodat: Láska všude, kam se podíváš. Pamatuji si, jak mamka dbala na to, aby jmelí dostala a ne, aby si ho koupila. Poslední roky jsem jí ho tedy kupovala já. A když mi ho letost nadělil přítel, bylo to takové... zvláštní. Asi to bude znát každý pár, který spolu začal bydlet a staví si veškeré tradice nově po svém. Každý si do vztahu přinese něco ze svého domova a pak se tvoří něco vašeho. Achjo. Já nemám slov. Ze začátku bydlení jsem se bála, ale teď jsem nadmíru spokojená. A cítím se jako doma.

Adventní věnec jsem dostala od přítelovy babičky. Je krásný a jsem za něj ráda. Jediné, co bude asi problém, tak bude jeho šířka. No, dobře, spíš... ouzkost. Zkrátka na šířku je velmi malý a trochu se bojím, aby vosk ze svíček nepřetekl a neměla jsem vosk na stole, ale věřím, že snad ne a vše bude v pořádku. 

Vánoční hudební oblíbenci

Pro dnes jsem vybrala Půlnoční od Václava Neckáře. Když jsem byla mladší (zní to fakt divně, když mi je teprv 22), tak jsem ji absolutně nechápala. Přišla mi divná, pomalá, takové to jedno veliké wtf... Teď ji moc ráda poslouchám. Mějte krásný první adventní neděli a přeji vám krásný start do nového týdne! 


Mějte se smějte se, M. ❤️





You May Also Like

2 komentářů

Here is my secret. A very simple secret..