Bude svatba!

by - února 04, 2019



Vítám vás u nového článku. Dala jsem si delší odmlku, jelikož jsem neměla u sebe ani počítač a chtěla jsem se věnovat více sobě a rýl lájfu. Chápeme. Ale chtěla jsem se vám podělit o jednu úžasnou novinku ze svého života - budu se vdávat!


Zní to celkem neuvěřitelně, sama tomu pořádně nemůžu moc uvěřit a popravdě řečeno se moc jako nevěsta něcítím, ale ano, je to tak, bude svatba a bude moje svatba. Občas jsem se tady o svém příteli zmínila (třeba zde, což je vlastně úplně první článek s přítelem), avšak jsem se snažila ho držet spíše v ústraní, protože není zrovna typ, který by se chtěl dobrovolně vystavovat na internetu a sdílet online svůj život, což jsem plně respektovala a respektuji i nadále. Proto, když jsem přemýšlela o tom, jestli se o svatbě podělit i na blogu, tak jsem se mého nastávajícího zeptala, protože samozřejmě mluvit o svatbě jenom v jednotném čísle moc nejde, přeci jenom jsme na to dva, že jo.

Jak se to stalo?

Když jsem svým kamarádkám řekla, že se budu vdávat, tak se samozřejmě jako první zeptaly (hned po tom, co pogratulovaly): "Jak tě požádal o ruku?!". Zprvu jsem chtěla říct něco ve smyslu jako ehm, no, víš jak, normálně... no... požádal, jak se žádá o ruku? Klekneš a zeptáš. Ale pak mi seplo, mému blonďatému Já seplo, že všichni chtějí slyšet tu story behind the scenes. 

Bylo úterý 8. ledna (shodou okolností přesně 2 roky, co jsme si poprvé napsali na Baddo) a já jsem ten den měla celkem špatnou náladu, jelikož jsem šla od své gynekoložky, kde jsem se dozvěděla ne moc hezké zprávy, které nechce slyšet asi žádná žena. Takže jsem byla celý den taková přešlá. Byla jsem s mamkou domluvena, že půjdeme večer plavat, takže jsem to chtěla zrušit, ale přítel mě přesvědčil, že se odreaguju a navíc jsem si chtěla o tom s mamkou popovídat. Je to prostě mamka. Když jsem venku stála a čekala na přijíždějící mamku, která mě vyzvedávala, čekal se mnou venku i přítel. Já ho poprosila o nějakou čokoládu na večer, až přijdu. Ano, je to sice tak trochu víc kontraproduktivní - jít plavat a pak zblajznout čokošku, ale co už - ale pro dobrotu mi přítel došel. 

Domů jsem se vrátila asi v devět večer? Bylo celkem pozdě, byla jsem zralá na postel, čokoládu a Harryho Pottera. Ten den byl super i v tom, že jsme si donesli domů novou televizi, takže maratón Harryho Pottera nabral totálně nový rozměr! Nezkrácená verze, angličtina a Harry v HD kvalitě - omňomňom. A tak jsem tak seděla a koukala na domácí kino. Vlasy, ač umyté, smrděly ještě chlórem - klasika - na prstech jsem měla ještě varhánky, vytahané tepláky a tričko, bez podprsenky a v nose ještě pachuť chlóru. Přitažlivost level Shrek. Koukala jsem na film polozavřenýma očima, když v tom jsem si vzpomněla: 

"Zlatí, máš tu čokoládku pro Mišulku?"

Ha, měl! Je to božan. Dal mi oblíbenou Milku oreo, gumové medvídky a tuším, že tam bylo ještě Kinder. No nahned jsem se pustila do Milky, jak kdybych týden nejedla. 

"Jo, ještě jsem tam našel jednu dobrůtku, tu jsi ještě nikdy neměla!"

No nekecej! On mi koupil to velký Kinder vajco!!! To, které stojí asi stovku, možná přes, no určitě víte, to O B Ř Í Kinder vajco!!! Bože, jak já na něj mám vždycky spadeno, ale ta cena... Ta cena, páni soudruzi, tu dejte dolů, fakt, prosím. 

"Ale zavři oči!" 

Oká, mám zavřít oči. Já ho fakt dostanu, božeee!!! 

(štrachá jak straka v šupleti)

Ježíš, už se to blíží, já dostanu vajco! Vajco, ááá, on mi ho konečně koupil! 

Abyste byli v obraze, žadoním o něj celkem dlouho, a tak jsem věřila v sílu lásky, že dnes je ten den, kdy dostanu velké Kinder vajco. 

"Můžeš otevřít," 

DO PRDELKY.

(scéna se odehrává během dvou sekund)

Takže vajco není... Není vajco. Tam je prstýnek. Je tam. Prstýnek. P r s t ý n e k. Kde je vajco? Není vajco. Prsten. Panebože, PRSTEN!!!

"...vezmeš si mě?" (je to celkem nevhodné, promiň, lásko, ale já si nepamatuju vyznání lásky předtím, poněvadž jsem jen zírala na Tebe a na prsten a nevěřila svým očím/uším)

Jo, přála jsem si Kinder vajco, ale i když jsem ho vlastně nedostala, dostala jsem něco, co nahradí všechny obří Kinder vajca světa. 



Nejde ani popsat, jaké pocity jsem prožívala, protože všechny vystihuje jedno slovo: láska.

Nosit na ruce prsten, který symbolizuje mě a mého drahého, že naše životy se za několik měsíců spojí  v jedno a já budu s hrdostí a láskou nosit jeho příjmení, to je pocit, který popsat zatím nedokážu, ač už je to pár týdnů ode dne, kdy mi byl navlečen na prst. Pro mě není svatba něco, co se musí. Setkala jsem se s názory jako: Proč se berou, když ještě nic nezažili? Nejsou moc mladí? Jako už, jo?, ale když jsem nad nima tak přemýšlela, mávla jsem rukou. 

Já netvrdím, že je náš vztah jako dvacetileté vztahy, které si prošly už ledasčím, ale uvnitř sebe vím, že ten, který si mě chce vzít, je Ten pravý. To cítíte. Nepotřebujete k tomu nic, jen vlastní cítění. Ani neříkám, že náš vztah byl vždycky zalitý sluníčkem. Hlavně na začátku léta, kdy jsme spolu začínali bydlet a měli takovou menší krizovku, protože jsme pořádně neměli ani nájem (vlastně na ten jsme neměli vůbec, nebýt našich rodin), sice jsme se nehádali, ale atmosféra doma byla pod bodem mrazu. Ale ono se říká, že když dva spolu začnou bydlet, je to taková zkouška, jak se vlastně sžijí. Byly to celkem složité prázdniny, ale přesto výjimečné. Když přešla mračna, objevilo se zase sluníčko a slastný pocit vítězství. Je to chlap, kterého chci, za kterého budu dýchat, vraždit a chci s ním být po jeho boku do konce života. Když mi bylo nejhůř, začínala jsem se léčit, prošla si psychickou nemocí, myslím tím začátky, tak to byl on, kdo byl při mně. Ani se moc nechci zamýšlet nad tím, kde bych byla, kdybych neměla jeho, protože nebýt toho, že jsem byla poslední měsíce u něj, učil mě chodit ven, mezi lidi, jíst a bavit se, asi bych možná i na tom lůžkovém skončila. Do teď, když mě přepadně pochmurná nálada, tak si sice postesknu, že to není jako s holkou, která si s váma pobrečí, je to chlap a řekne vám striktně svůj realistický pohled na věc, ale vím, že tu bude vždy pro mě. Zastane se mě. Projde se mnou těžkými rozhodnutími. Stojí za mnou, když si něco usmyslím a drží mi pěsti. 

A tak prostě cítíte, že ho chcete. Že ho k životu potřebujete. Že se ani nezamyslíte nad tím, jestli by nebyl někdo lepší, protože cítíte, že nebyl. A proto jsem si ony otázky přešla s trochou rozmyslu mávnutím ruky. 

P.S. Svatební oznámení mám ze stránky Kyoprint.cz a nemůžu si je vynachválit. Do dalšího dne od objednávky jsem měla grafický náhled ke schválení a dotisk oznámení udělali také hned. Komunikace na výbornou, takže můžu doporučit!

Mějte se smějte se, M. 

You May Also Like

6 komentářů

  1. Tedy bomba, už jsem se dlouho tak nezasmála Jsi super spisovatelka a ke svatbě vše nej :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Míšo, to je mi ale zpráva!!!!! Mám velkou radost za Tebe! Gratuluji, gratulujeme. Přejeme Ti, vám, aby ten váš vztah vydržel co nejdéle, třeba do konce vašich životů?? :) Každopádně hodně lásky, porozumění, vzájemné úcty, radostí..... prostě nej, nej, nej.... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný článek, :-) který vystihuje vše, zahřeje člověka u srdce - protože ať se třeba zboří svět, to důležité jsou lidé, kteří v nás věří a kteří se pojí se slovem láska. <3

    OdpovědětVymazat

Here is my secret. A very simple secret..